Sport ve mně umocnil vůli, vytrvalost a naučil mě překonávat limity. Doporučila bych ho všem, říká designérka Lucie Koldová
Patří mezi špičku nejen českého, ale i mezinárodního světelného a nábytkového designu. Od osmnácti let, kdy zjistila, že bezpodmínečně potřebuje vědět, „co za tím designem je“, ji dopředu táhne vášeň, optimismus, empatie a taky touha překonat vlastní limity. Což je vlastnost, kterou jí přinesl sport. O tom všem mluvila Lucie Koldová ve Vizitce s Markétou Kaňkovou. Repríza ze 7. ledna 2022.
Lucie Koldová vyrůstala v rodině, která jí do života přála spoustu příležitostí. K umění se ale dostala sama, náhodně díky jedné designérské knize, a to až po epizodě s názvem Sport. Na vrcholové úrovni se věnovala atletice, dotáhla to až k titulu juniorské mistryně v trojskoku. „Sport mě naučil překonávat vlastní limity. Vstát, i když se mi nechce,“ konstatuje. „Vždycky jsem byla soutěživý typ, líbilo se mi, že v atletice člověk využívá jen své tělo a schopnosti. Umocnil ve mně vůli a vytrvalost. Mnozí lidé to nechápou, ale když se něco nedaří, je dobré zkusit to třeba i popatnácté. Když se člověk něčemu věnuje a zajímá ho to, šanci objevit pro sebe nový svět zkrátka má. Sport mi pomohl uvědomit si, že tyhle kvality se hodí do všech profesí.“
Musí to být svůdné
V současné době je možné vidět práci Lucie Koldové na výstavě Lightness v nově zrekonstruovaném Uměleckoprůmyslovém muzeu při Moravské galerii v Brně. Výběr z pro ni typických svítidel a nábytkových kusů tu doslova visí v otevřeném prostoru a reaguje tak na světlo.
Za vystavený objekt svého srdce Lucie Koldová ve Vizitce označila křeslo Chips, s úspěchem vyrobené pro značku Ton. Při jeho vývoji nad ním nepřemýšlela jen jako o kombinaci čtyř nohou a sedáku, ale hrála si se všemi segmenty, s konstrukčním principem a – jak název křesla napovídá – pečlivě sestavovala jednotlivé lupínky.
V katalogu k výstavě, na němž pracovala mimo jiné s fotografkou Alžbětou Jungrovou, zdůraznila, že každý produkt obsahuje kromě hmoty také velkou dávku emocí. A právě emoce – zábava a hravost – jsou pro ni důležité při navazování jakékoliv nové spolupráce. „Musí tam být svůdnost, která mě provokuje k překonání mého starého tvarosloví i sama sebe. Na sebe jsem vlastně úplně nejpřísnější,“ zamýšlí se.
Čtěte také
Naposledy měla takové pocity při výrobě světelného projektu Das Haus (2018) pro veletrh v Kolíně nad Rýnem, naplňuje ji ale také dlouhodobá spolupráce s tuzemskou firmou Brokis, pro niž navrhuje svítidla. Ta se pak vyrábí v jenštejnské sklárně. Tým podle Koldové dbá mimo jiné na spotřebu veškerého materiálu, čímž se snaží přispívat k trendu udržitelnosti.
Lucie Koldová mluvila ve Vizitce také o tom, jak těžké pro ni jakožto pro dívku ze severu Čech bylo vydobýt si místo na scéně, jak se u rodičů v Tisé rodily skici světově úspěšného a v Paříži vyrobeného svítidla Muffins anebo proč se rozhodla po čtyřech naplněných letech Paříž opustit a vrátit se zpět do České republiky.
Související
-
Tohle je design, děti. Chtěl jsem výstavu, na které se smí na materiály sahat, říká designér Pelcl
V pětašedesáti získal Jiří Pelcl Fulbrightovo stipendium a v New Yorku studoval tvorbu nábožensky založené skupiny Shakers, která vytvářela a mezi sebou směňovala nábytek.
-
Šití a pletení je teď jednou z cest, jak upustit ventilek, říká designérka Lenka Vacková
Třicetiletá designérka Lenka Vacková, zakladatelka obchodu Textile Mountain s kvalitními látkami z druhé ruky, patří mezi propagátory udržitelné neboli slow fashion módy.
-
Najít problém a jeho řešení. Vítek Škop mluví o užitečnosti designu
Interaktivní učebnice fyziky mu vynesla cenu Czech Grand Design, ve Vizitce ale s Ondřejem Cihlářem mluvil i o designu běžek, který předběhl dobu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
