Tohle je design, děti. Chtěl jsem udělat výstavu, na které se smí na materiály sahat, říká designér Jiří Pelcl. Vchází se do ní ateliérem
V pětašedesáti získal Jiří Pelcl Fulbrightovo stipendium a v New Yorku studoval tvorbu nábožensky založené skupiny Shakers, která vytvářela a zprvu jen mezi sebou směňovala kvalitní nábytek. „Je to téma spojené s ekologií, což mě hodně zajímá,“ říká. Ve Vizitce mluvil s Markétou Kaňkovou nejen o své velké brněnské výstavě, ale třeba i o tom, jak před pár lety začal do lidušky chodit na svůj oblíbený akordeon.
Na místo, kde by v budoucnu měla stát budova pražské Vltavské filharmonie, se z oken svého v pořadí devátého ateliéru dívá designér Jiří Pelcl. Ze stavby plánuje pořídit časosběrný fotodokument, prozatím ale v tomhle aťasu vznikají jím navržené předměty. Pelcl patří mezi mezinárodně uznávané designéry, vedl Ateliér architektury a designu na UMPRUM, kde také působil jako rektor, přednášel na zahraničních vysokých školách a jeho práce jsou zastoupeny v řadě světových muzeí. Až do roku 2023 si průřez čtyřiceti lety Pelclovy tvorby mohou prohlédnout návštěvníci nově otevřeného Uměleckoprůmyslového muzea v Brně.
Žádné artefakty na vyleštěných soklech
Výstavu spolu s mladým teoretikem umění Adamem Štěchem a jeho skupinou OKOLO nepostavil chronologicky, ale jako naučnou stezku designovým lesem. Žádné naleštěné sokly s artefakty. Sedm místností je věnovaných materiálům, s nimiž designér dlouhodobě pracuje – dřevu, kovu, plastu, papíru, sklu, porcelánu a textilu.
Prostor tu dostala také tvorba jeho umělecké skupiny Atika, s níž na konci osmdesátých let navrhoval předměty inspirované městem i přírodou, ovšem zcela podle vlastního vkusu. „Chtěl jsem, aby to byla výstava pro lidi, a možná ještě víc pro děti,“ vysvětluje. „Ke každému materiálu jsme připravili vzorky, takovou hrabárnu pro děti, aby si to mohly osahat. Jsou k dispozici volně, když si někdo strčí kousek do kapsy, nic se nestane.“ Dětem Pelcl věnuje i chystanou knihu Jak se dělá design, kterou vydá taktéž Moravská galerie.
Do výstavy se vchází realistickým ateliérem – dílničkou s knihami, nářadím i počítačovými programy. Pro Pelcla je toto místo klíčové: z papíru, dřeva či jiného „náhražkového“ materiálu si tu vyrábí modely, na kterých zkouší proporce svých nápadů. Jejich šíře je velká: od ikonických skleniček Vicenza, které vyráběla – a možná zase vyrábět bude – firma Crystalex, lžičky v podobě spermie přes křesla a stolky až po knihovny či bytové interiéry.
Ve své práci designéra tak prakticky využívá i obor, který vystudoval na UMPRUM a na Royal College of Art v Londýně, tedy architekturu a design nábytku. Jak ale ve Vizitce řekl, cesta za designem v jeho případě začala už na postřelmovské základní škole. Tamní učitel výtvarné výchovy od začátku prohluboval jeho výtvarný talent, a když se v deváté třídě lámal chléb, doporučil mu střední školu uměleckých řemesel v Brně.
Tématem rozhovoru byl také rozpor mezi touhou žít udržitelný život a potřebou vyrábět z pozice designéra nové předměty. Možnou cestu Pelcl ukázal na kompostéru z recyklovatelného plastu, jehož hlavní součástí jsou žížaly. „Musíme se snažit dělat věci, které nebudou předměty na jedno použití. Měly by mít přetrvávající materiálovou i vizuální hodnotu.“ Zároveň vyjádřil svůj nesouhlas s označováním leckterého prodávaného předmětu za „designový.“ Podle něj je to jen marketingový tah, jak zvýšit jeho cenu.
Související
-
Těším se z večerního skicování, práce na počítači je mi vzdálená, říká designér Rostislav Vaněk
Do širokého povědomí se zapsal jako autor informačního systému pražského metra, jeho záběr je ale nesrovnatelně širší.
-
Velké nápady přišly v hospodě při kreslení na ubrousek, říká světový designér Jan Plecháč
Jeho lustry inspirované velkými operními domy mají doma herečka Salma Hayek nebo zpěvák Justin Bieber, designér Jan Plecháč ale stojí za řadou dalších zajímavých projektů.
-
Grafický designér roku Jan Matoušek: Kniha o Laterně magice pro mě byla škola
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Jan Matoušek detailně mluví o přístupu ke grafické úpravě knih.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
