Grafický designér roku Jan Matoušek: Kniha o Laterně magice pro mě byla škola. A je skvělé, když se při práci můžu učit
Úpravou knihy o Laterně magice, již vydal Národní filmový archiv, na sebe loni výrazně upozornil grafický designér Jan Matoušek – za svou práci získal cenu Grafický designér roku. Ocenění vnímá jako potvrzení toho, že cesta, po které se vydal, dává smysl. O své inspiraci i o přemýšlení o každé další zakázce mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Vztah, který si Jan Matoušek coby mladý autor graffiti vytvořil k písmu, formoval jeho další přemýšlení o veřejném prostoru. „Skrz sprej jsem viděl zeď, dům, celé město. Začal jsem víc chápat kontext, přes formu jsem se dostal k obsahu,“ řekl ve Vizitce.
Fascinace okolním světem se přirozeně prolnula s jeho prací. V diplomové práci Město-médium, s níž zakončil studia v Ateliéru grafického designu a nových médií na UMPRUM, se věnoval využitelnosti města jako půdy pro informační systém. „Snil jsem, že domy jsou obalené fasádou, která je barevná a září. Chtěl jsem otevřít diskusi o tom, jak by se město dalo vnímat,“ vysvětluje.
Veřejný prostor, konkrétně pražské metro, zkoumaly i další knihy, které Matoušek upravil: Nádech výdech a Metrovize (obě napsal Jan Charvát). Zatímco první knížka mapovala architekturu takzvaných výdechů, o nichž Matoušek mluví jako o kdesi v křoví schovaných sochách, které svou nápaditostí anebo naopak strohostí dobře mapují dotčené období, knížka Metrovize čtenáře bere na prohlídku sto let starého nebo naopak futuristického dopravního systému.
Metro je pro Jana Matouška prostorem s dynamikou a nakumulovanou energií a zároveň zdrojem příběhů. Před započetím prací na knize se o metru snažil zjistit co nejvíc informací, aby mohl co nejlépe vystihnout jeho podstatu. Což je ostatně přístup, který aplikuje na veškerou svou práci. Nedávno ji ocenily hned dvě odborné poroty: grafická úprava knihy Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky mu vynesla ocenění grafický designér roku v rámci cen Czech Grand Design a uspěla také v soutěži Nejkrásnější česká kniha roku 2019.
Laterna Magika – těžko uchopitelný organismus
Nejstarší multimediální divadlo spojené s osobnostmi režiséra Alfreda Radoka nebo scénografa Josefa Svobody je médium, žánr i technický vynález - anebo také, jak říká Jan Matoušek, těžko uchopitelný organismus. Proto k práci na knize přistupoval spíše intuitivně než racionálně. Pojítkem všech témat pro něj byla důmyslná grafická práce se světlem a také písmo s názvem Option. Jedná se o font modernistický, který mimo jiné zabraňuje tomu, aby publikace působila jako retro kousek. Autor font sám pět let vyvíjel.
Fakt, že Matoušek nikdy žádné představení Laterny magiky neviděl, vnímá jako výhodu. „Nebyl jsem tím zatížený, celou atmosféru jsem nasával skrz materiál. Bral jsem to celé jako vzdělávání a s každou další fotkou a textem jsem měl chuť téma víc a víc poznat. Je skvělé, když se při práci může člověk učit.”
S podobnou touhou poznat kontext a propojit design a historii se současností vznikala i další výrazná kniha Squadron, což je autorská reflexe příběhu československých pilotů od druhé světové války až po současnost.
„Viděl jsem dokument o letcích RAF, kde se mihne groteskní nápis Squadron. Zaujalo mě to jako námět pro nový typ písma, a tak jsem si začal dělat rešerše,” popisuje Matoušek ve zkratce zrod nápadu na publikaci. Síly v ní spojil s mladým fotografem Vojtěchem Veškrnou, jenž vlastnil fotografie z vojenské letecké základny v Čáslavi. „K mým rešerším se přidaly Vojtovy fotky, skrz které jsme se dostali do archivu fotografa Ladislava Sitenského. Teprve pak jsme zjistili, že máme v ruce něco, co dává smysl,” vzpomíná na moment, kdy v archivu pana Sitenského narazily na téměř nepublikované fotky z let 1939 až 1942 a kdy jim došlo, že celý projekt si zaslouží podobu knihy.
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Jan Matoušek detailně mluví o přístupu ke grafické úpravě knih. Vysvětluje také příběh spojený se skladbami Bohuslava Martinů i zpěvačky Jennifer Viban. Ty si nechal v pořadu zahrát.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
