Osudy Marty Vančurové. Rozhlasové vzpomínání divadelní a filmové herečky

Už během studií hrála v Realistickém (dnešním Švandově) divadle, kde následně získala stálé angažmá. Ztvárnila např. Soňu ve Zločinu a trestu, Ninu v Rackovi, Ondinu nebo Annu Kareninu. S velkou láskou vzpomíná hlavně na režiséra Luboše Pistoria, který ji ovlivnil nejen pracovně, ale i lidsky jako velmi vzdělaný a čestný člověk. Důležitou roli v jejím životě sehrálo i komorní divadlo Viola, kde účinkovala od 60. let.

Začátkem 90. let přijala Marta Vančurová nabídku Jiřiny Jiráskové a odešla do Divadla na Vinohradech, kde si zahrála např. v inscenacích Jiřího Menzela (Jakobowski a plukovník), Petra Kracíka (To byla moje písnička, Podzimní zahrada), Zdeňka Kaloče (Gazdina roba) nebo Luboše Pistoria (Ubohý vrah). Spojená je i s Českým rozhlasem, kde naposledy ztvárnila roli Mišky ve hře Vděk v režii Aleše Vrzáka.

Zkušenosti s filmem začala nabírat ještě během studií na DAMU. Poprvé si zahrála v experimentálním snímku Jiřího Suchého Nevěsta. K nejúspěšnějším filmům, ve kterých účinkovala, patří Milenci v roce jedna, Jáchyme, hoď ho do stroje, Den pro mou lásku, Stíny horkého léta nebo Smrt krásných srnců. Kolem roku 2000 se na několik let stáhla do ústraní, aby překonala těžkou nemoc. Miluje dlouhé pobyty na chalupě, v přírodě, a divadlo pro ni stále zůstává velkou láskou a inspirací.