Osudy Vladimíra Válka. Rozhlasové vzpomínky dlouholetého šéfdirigenta SOČRu a řady dalších významných orchestrů
V neděli 16. února zemřel dlouholetý šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu Vladimír Válek, bylo mu 89 let. Šéfdirigentem byl rekordních 26 let, a to mezi roky 1985 a 2011. Proč se nakonec nestal pilotem, jak toužil, ale dirigentem, kdo jej přivedl k hudbě a která místa si už v mládí zamiloval? O tom všem a mnohém dalším vypráví Vladimír Válek rozhlasových Osudech.
Vladimír Válek (1935–2025) studoval hru na pozoun a violu na konzervatoři v Kroměříži. Dirigování pak studoval na bratislavské Vysoké škole múzických umění a na pražské Akademii múzických umění. V roce 1970 založil Dvořákův komorní orchestr, kde působil jako hráč i umělecký vedoucí. Jako šéfdirigent vedl také Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého.
Dlouhá léta byl šéfem rozhlasových symfoniků a byl dirigentem všestranným. Díky vlastní zkušenosti orchestrálního hráče přesně věděl, co od něho orchestr potřebuje vědět, a svými gesty to uměl dokonale ukázat. U orchestru Českého rozhlasu byl v této roli mezi lety 1985 a 2011.
Dirigoval také Českou filharmonii, byl hostujícím dirigentem symfonického orchestru v japonské Ósace a v novém tisíciletí několik let i šéfdirigentem Slovenské filharmonie. Vladimír Válek spolupracoval s předními nahrávacími studii v celém světě a je držitelem mnoha prestižních ocenění. Obdržel například pamětní medaili za interpretaci orchestrálního díla Bohuslava Martinů.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Stíny minulosti a obraz současnosti. Skladba Haštala Hapky slaví mezinárodní úspěch
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
