Spisovatelkou jsem se stala díky tomu, že se mi narodily tři děti, říká Viktorie Hanišová

Viktorie Hanišová ve své románové prvotině Anežka rozkrávala rasistické předsudky i narušený vztah mezi matkou a dcerou. Druhým počinem Houbařka se už pevně ustálila mezi nadějné české spisovatelky současnosti. V dubnu letošního roku uzavřela svou „mateřskou“ trilogii vydáním knihy Rekonstrukce. Popisuje v ní příběh matky, která se rozhodne uškrtit jedno ze svých dětí a pak si vzít život.

Hrůzy matek na internetu

Aktuální román Hanišové vznikl na základě skutečně události, která se před pár lety udála nedaleko Prahy. Matka zavraždila jedno ze svých dětí a potom se neúspěšně pokusila o sebevraždu. „Na tom případu mě vyděsila jedna věc: že se celou dobu mluvilo o tom mrtvém chlapcovi, ale ona měla ještě jednoho syna, kterého se zabít nepokusila. Mě tenkrát děsila představa, jaké to musí pro toho syna být. Proč si matka vybrala z nich dvou právě toho mladšího. Tenkrát jsem se začala zajímat o problematiku matek, které trýzní nebo vraždí svoje děti,“ popisuje Viktorie Hanišová, která se k psaní románů dostala tak trochu náhodou.

Nová dráha na mateřské

V roce 2013 se Viktorii Hanišové narodila dvojčata. Ovšem už tehdy měla jednu dceru. A tak se najednou ocitla se se třemi dětmi sama doma.

Čtěte také

Nechci být grafoman, říká úspěšná debutující spisovatelka Lucie Faulerová

„Předtím jsem ještě s dcerou dokázala něco dělat: studovala jsem, dělala doktorát. Ale se třemi dětmi nešlo už vůbec nic, kromě péče o ně,“ přibližuje důvody svého tématického zaměření Hanišová. „Musím říct, že mě mateřství zasáhlo silněji než některé ostatní lidi. Cítila jsem takovou určitou depresi. Tím, že jsem nemohla dělat nic jiného, tak jsem si říkala, že bych se mohla pustit do něčeho, co bych mohla dělat z domova a co jsem vždycky chtěla dělat, a to je napsat román. A jak jsem byla ponořená do mateřského života, napsala jsem román o mateřství, tedy o nepovedeném mateřství, dalo by se říct. A tak to vzniklo.“

Blízký sen o konci světa

Kniha Rekonstrukce se soustředí především na Elišku, přeživší dceru, která se snaží slepit kousky svého dětství a zjistit, proč si její matka vzala život a vzala s sebou i jejího mladšího bratra. Důležitou součástí této rekonstrukce jsou i celkem skeptické náhledy na svět. Zejména u Romany, kamarádky hlavní hrdinky, která sympatizuje s eschatologickými myšlenkami.

Očekávat katastrofické scénáře, to je mi celkem blízké.

Jsou to názory blízké Hanišové? „To, čím trpí Romana, je environmentální žal. Děsí ji současný stav světa a vidí, jaké klimatické změny probíhají, jak se planeta řítí do katastrofy. Cítí neschopnost, nemožnost s tím něco udělat. Samozřejmě takové pocity mám do jisté míry taky. A řekla bych, že je to jedna z postav, která mi je velice blízká. To, co si prožívá ona, i v souvislosti s tím, že má dítě, které uvrhla do světa, jenž není ideální a od kterého lze očekávat nějaké katastrofické scénáře, to je mi celkem blízké,“ tvrdí spisovatelka.

Poslechněte si celé ArtCafé, ve kterém se Anna Ribanská mimo jiné bavila s umělci a kurátorkou o výstavě, která v létě probíhala ve Studiu PRÁM. Dozvíte se například, čím děsil při venčení psa jeden z vystavujících umělců kolemjdoucí. A samozřejmě v ArtCafé nechyběla ani hudba, kterou tentokrát vybíral hudební dramaturg Michal Pařízek.