Nechci být grafoman, říká úspěšná debutující spisovatelka Lucie Faulerová

5. červen 2018
Lucie Faulerová

Debut Lucie Faulerové Lapači prachu sklidil od vydání v roce 2017 nejen pochvalné kritiky, ale také nominaci na Magnesii Literu a nově i nominaci na Cenu Jiřího Ortena.

Hlavní postavou Lapačů je osmadvacetiletá Anna, pracující v call centru, jejíž život uvízl na mrtvém bodě.  Anna nesní o naplnění života v manželství a mateřství a její vztahy s okolím i nejbližšími připomínají poziční bitvu. Pod maskou drsňačky ale číhá někde hluboko trauma, které musí hlavní hrdinka teprve odhalit. Zatím si ale Anna radši vymýšlí, aby nemusela vzpomínat. A nakonec už neví, co je pravda…

Hlavní postava se vetřela vypravěči

Tereza Verecká: Tlak společnosti na to, že jsme dobří a ničeho se nebojíme, mi nevyhovuje

Tereza Verecká

Rozpad vztahů a hodnot, nesmyslná honba za kariérou či absurdní víra současné společnosti v neutuchající rozvoj. I o tom ve svých dramatických textech píše jedna z výrazných autorek mladé generace - Tereza Verecká.

 „Své literární nápady jsem konzultovala s kamarádkou Hankou a se svým středoškolským učitelem Janem Černošem, který moje psaní hodně posunul,“ říká Lucie Faulerová, která odmítá, že by se někdy „rozhodla stát spisovatelkou“. Příběhy si vymýšlela už odmala a jakmile se naučila psát, začala je zaznamenávat na papír. Redaktorka pak v její románové prvotině upravila jen dvě věty.

„Anna je sama k sobě velice krutá a studená. Šlo mi to ukázat, jak se hrdinka sama vnímá a jak moc se nenávidí,“ vysvětluje autorka, proč se v Lapačích prachu nevyhýbala hrubostem, násilí a krvi. Svou hrdinku nechává zemřít hned na první stránce, aby ji vzápětí vrátila zpátky do děje. Hlavní postavu nemá rád ani vypravěč, který se Annou střídá v líčení příběhu - chce se jí zbavit, a proto ji opakovaně na různé způsoby zabíjí. Knihu Lucie Faulerové je možné chápat různými způsoby a z různých perspektiv „Může to být postmoderní hra, kdy vypravěč vypráví o hrdince a upozorňuje, že není skutečná, že se k němu vetřela, nebo vypravěč může být součástí Annina podvědomí a celé se to pak odehrává jenom v její hlavě,“ naznačuje spisovatelka.

Jsem ráda i za negativní kritiky

Kateřina Šedá: Od dětství mě fascinuje téma normálního života

Kateřina Šedá

Vizuální umělkyni Kateřinu Šedou téma vyloučené lokality zajímá dlouhodobě. V souvislosti s 16. mezinárodním bienále architektury v Benátkách, kde bude reprezentovat Českou republiku, připravila projekt, ve kterém řeší otázky spojené s turismem zatíženými městy zapsanými na seznam mezinárodního dědictví UNESCO.

„Když mi čtenářka napíše, že jí kniha přijde na hranici mezi úplným průšvihem a genialitou, tak je to dobré, protože kniha komunikuje se čtenářem,“ cituje příklady některých čtenářských ohlasů autorka Lapačů prachu.

Lucie Faulerová se již dříve podílela na knize Kateřiny Šedé Brnox. Průvodce brněnským Bronxem, která získala Magnesii Literu za publicistiku. A s Šedou spolupracuje i na dalších projektech. Na letošním mezinárodní bienále architektury v Benátkách bude k vidění projekt Šedé s názvem UNES-CO (http://www.unes-co.cz/cs/homepage/)  , jehož cílem je na několik měsíců vrátit do centra Českého Krumlova „normální život“ a upozornit tak na negativní dopad turismu a vylidňování historických center měst.  „Práce pro Kateřinu mě baví a asi poprvé v životě mám dojem, že dělám něco, co má smysl,“ dodává spisovatelka Lucie Faulerová.

Celé ArtCafé s romskou hudbou, kterou při příležitosti festivalu Khamoro vybíral Petr Dorůžka, si můžete poslechnout zde: