Kniha Walden aneb Život v lesích měla opěvovat přírodu, nakonec vedla k její devastaci

9. květen 2018
Obří sekvoje Sekvojovec obrovský stromy nebe

Americký spisovatel a filozof Henry David Thoreau chtěl své čtenáře inspirovat k obdivování přírody, jednoduchosti a skromnosti. Mnozí si jeho odkaz vyložili po svém.

Na okraji massachusettského městečka Concord na východním pobřeží Spojených států leží jezero Walden, které zaujímá významné místo v americké literární historii. Na jeho břehu totiž strávil dva roky ve vlastnoručně postavené chatě literát Henry David Thoreau. V roce 1854 pak vydal knihu přírodních esejů, v nichž shrnul poznatky a prožitky ze svého „experimentu v prostém žití“, jak pobyt u jezera označoval. Českým čtenářům se dílo, které dnes známe pod názvem Walden aneb Život v lesích, dostalo poprvé do rukou o půl století později.

Prokázala kniha přírodě medvědí službu?

Příroda se nevzdává. Ani doma na Planetě Česko

Z filmu Planeta Česko

Režisér Marián Polák natočil přírodopisný portrét české krajiny a živočichů v ní a přiblížil se na dostřel slavným vzorům z BBC.

Walden můžeme také chápat jako společenskou kritiku, cestu ke spiritualitě nebo manuál na přežití v přírodě. Kniha vznikla v době, kdy v americké literatuře pomalu doznívaly vlivy britského romantismu s jeho snahou idealizovat a objevovat nezkaženou divokou přírodu. S tím rovněž souvisí rozvoj pěší turistiky. Nicméně Thoreau byl spíš samotář a nikoliv turista srovnatelný třeba s Karlem Hynkem Máchou. Oba spisovatele spojuje skutečnost, že místa jejich pobytů v přírodě se staly oblíbenými turistickými cíly.

Ačkoliv okolí jezera Walden bylo vyhlášeno za státní park, nájezdům neohleduplných turistů nezůstalo ušetřeno. Americký server Popular Science nedávno upozornil na studii, v níž se zevrubně dočteme o škodách, které na ekosystému Waldenu napáchali lidé za posledních více než sto let. Jezero je v obležení nejen hledači transcendentálních prožitků, ale i lidmi, kteří Thoreauovu knihu většinou ani nečetli a pouze podlehli legendě, jež se kolem ní vytvořila. Walden je pro ně pouhou atrakcí. Ostatně k oblíbeným fotografickým motivům patří i záběry repliky spisovatelovy chaty stojící na břehu jezera.

03418481.jpeg

Podle autorů studie se Walden, stejně jako mnohá jiná místa, dostal kvůli působení člověka do zcela nového ekologického stavu. I přes snahy zmírnit dopad lidské činnosti se jezero a jeho okolí už sotva podaří navrátit do stavu z poloviny 19. století. 

V národním parku uvíznete v zácpě

Čtěte takéStačí vyrazit na cestu. Amerika na vás čeká, říká mladý cestovatel Štěpán Jílek

Přemírou turistů trpí i americké národní parky jako Yellowstonský nebo Yosemitský, které jsou smutnou ukázkou toho, jak snadno přístupná příroda ztrácí svou přirozenost, píše americký server. Velkým problémem těchto parků je znečištěné ovzduší způsobené návštěvníky projíždějícími přírodou v autech. Kromě přelidnění spojuje Yosemitský park s Waldenem ještě jedna zajímavá skutečnost. Objevitelem a propagátorem tamějších přírodních krás byl také spisovatel, a navíc následovník Thoreaua, John Muir. Ve své knize Mé první léto v Sieře Nevadě, jež vyšla v originále roku 1911, obšírně líčí krásy tohoto žulového pohoří v dobách, kdy se kolem rozprostíraly pouze státní lesy. Přírodovědec a aktivista Muir, jak bychom dnes řekli, se také osobně zasloužil o založení národního parku.

Mezi fanoušky Muirových knih se řadil i americký prezident Theodor Roosevelt, který se s literátem dokonce vydal do Sierry Nevady na několikadenní turistický výlet. Roosevelt později pod dojmem z této cesty nechal rozšířit Yosemitský park a obecně kladl velký důraz na ochranu americké divoké přírody. Od vyhlášení Yosemitského národního parku uplynulo více než 120 let. Za tu krátkou dobu je tamější příroda poznamenaná natolik, že park musel v minulých letech projít rozsáhlou obnovou. Od letošního roku zmizí z cest ke slavným obřím sekvojím stánky se suvenýry a některé silnice se změní zpátky na stezky pro pěší. Návštěvníci tak dostanou šanci spatřit divočinu Muirovýma očima.

Thoreaův odkaz

Jarní filozofování v přírodě: O městské savaně a kořenovém mozku rostlin

Jarní alergie a kvetoucí březový háj (ilustrační foto)

Autor pořadu Petr Šourek chodil s botanikem Jiřím Sádlem po městské savaně. Na pražské Parukářce spolu prolézali mahalebky, obdivovali kvetoucí špendlíky a rehabilitovali akáty. František Baluška, odborník na kořenové systémy, pro změnu poodhalil osudovou důležitost podzemního světa kořenů, který není vidět.

Loni si Američané připomínali 200 let od Thoreauova narození. I přes jistou míru autorovy sebestylizace je odkaz Waldenu v mnoha ohledech aktuálnější, než by se mohlo zdát. Thoreau vyzýval ke skromnosti a jednoduchosti, varoval před konzumenstvím a přehnaným lpěním na věcech a módních trendech. Někteří mu sice už tehdy vyčítali, že si své dva roky prázdnin u jezera mohl dovolit díky dobrému finančnímu a sociálnímu zázemí. Thoreau ale v knize svým kritikům vzkázal: „Rozhodně bych na nikom nechtěl, aby přejímal můj způsob života; (…) upřímně si přeji, aby na světě bylo co možná nejvíc rozličných jedinců, a aby se každý poctivě snažil nalézt a sledovat svůj vlastní způsob, a ne napodobovat ten otcův či matčin nebo sousedův.“

Celé ArtCafé, jehož hlavním tématem by rozhovor s egyptským spisovatelem Hamdy El-Gazzarem a do kterého vybíral hudbu Ondřej Bambas, si můžete poslechnout zde:

Spustit audio

Související