Recept na silný román? Nenaslouchat žádným hlasům zvenčí, říká egyptský spisovatel Hamdy El-Gazzar

„Psaní není pouze obrazem toho, čím jsme, ale také obrazem toho, co chceme vidět,“ říká o literární tvorbě egyptský spisovatel Hamdy El-Gazzar. Jeho romány se těší v Egyptě i v zahraničí kladnému přijetí, ale do češtiny zatím žádná z jeho knih přeložena nebyla. I proto v ArtCafé přiblížil, jakým tématům se ve své dosavadní literární tvorbě věnoval.

Portrét Káhiry, milostná romance i detektivka s filosofickým půdorysem

Čtěte takéSun’alláh Ibráhím, přezdívaný egyptský Kafka, doufá v budoucnost

Chálid El Biltagi: Nemyslím si, že čeština je malý jazyk

Hostem Vizitky byl Chálid El Biltagi, docent bohemistiky na káhirské univerzitě, překladatel z češtiny a slovenštiny. Repríza z 3. listopadu 2017.

El-Gazzarův první román nazvaný Černá magie se odehrává v Káhiře na začátku tohoto tisíciletí. Hlavním hrdinou je kameraman, který se zamiluje do mnohem starší ženy. Jedná se o portrét současného života v Egyptě a zároveň o hluboký milostný příběh. V románu Tajná potěšení se spisovatel rozhodl prozkoumat žánr detektivky. Hlavní hrdina, který se zamiluje do vdané ženy, je mocný muž s velkým vlivem, který se oprávněně bojí, že bude zabit. Detektivní vyprávění přitom rámují hlubší filosofická témata. V pořadí druhý El-Gazzarův román Tajná potěšení vznikl na základě jediné věty, která na autora několik let neodbytně dotírala: „Vím, že jsem mrtvý muž.“ Netradiční zrod románu je podle egyptského spisovatele důkazem, že podnětem k literární tvorbě může být nejen spisovatelova imaginace nebo život, který ho obklopuje, ale i samotný jazyk. „Trvalo mi víc než dva a půl roku, než jsem sám zjistil, kdo tuto větu vlastně říká, čeho se bojí a proč. Sám jsem s velkou zvědavostí sledoval, kudy se psaní vycházející z takového podnětu může ubírat,“ říká El-Gazzar.

Čtěte takéHamsa boří tabu. Čelí sportovní výzvě i egypstkým společenským normám

Ve svém třetím románu nazvaném Ženy si El-Gazzar vyzkoušel novou literární formu. Sestavil v něm mozaiku portrétů osmnácti žen nejrůznějšího věku, povah a identit, které zásadně ovlivnily vývoj hlavního hrdiny od dětství až do dospělosti. „Chtěl jsem napsat román, v němž každá kapitola ponese název i životní stopu jedné ženy. Hodně jsem se inspiroval žánrem povídky a také výtvarným uměním, konkrétně portrétem. V podstatě jsem se snažil o vytvoření dialogu mezi literárním narativem a výtvarným uměním,“ vysvětluje.

Psaní je jako plavba v rozbouřeném moři

Za svou románovou tvorbu získal El-Gazzar v rodném Egyptě řadu literárních ocenění. A ceny sbírá i v zahraničí, letos je například nominován na prestižní francouzskou literární cenu Les Lorientales. Ve čtvrtečním ArtCafé mimo jiné prozradil i svůj recept na to, jak napsat dobrý román: „Spisovatel nesmí nikdy za žádnou cenu naslouchat žádným doporučením ani radám zvenčí. Psaní je jako plavání v rozbouřeném moři, které člověk musí podstoupit sám. Musí být připraven plavat, ačkoli dopředu vůbec netuší, zda nebudou příliš velké vlny nebo příliš silný vítr. Musí se zkrátka s odvahou pustit do plavby a plavat až do konce.“

Arabské jaro? Velké sny, z nichž se splnily jen některé

Soundtrack arabských revolucí

Album The Rough Guide To Arabic Revolution mapuje nevšední fenomén: spontánně vzniklou hudbu, která prolomila bariéru strachu a ticha, vytáhla do ulic miliony lidí, dodala jim sebevědomí, pomohla svrhnout nenáviděné režimy a rozpoutat vlnu protestů v Tunisku, Egyptě, Libyi, Jemenu nebo Alžírsku.

Čtěte také'Dělal jen svou práci.' UNESCO ocenilo vězněného egyptského fotografa. Na rozsudek čeká pět let

Kromě své literární tvorby sdílel Hamdy El-Gazzar v ArtCafé také své zkušenosti s vlnou protestů a revolucí, které zachvátily arabské země v roce 2010 a které vešly do historie jako události arabského jara. El-Gazzar se do nich, podobně jako tisíce jeho krajanů, zapojil jako občan.

„Nejprve jsem se účastnil protestů, které předcházely revoluci 25. ledna. V začátcích bylo revoluční hnutí velmi vznešené. Poselstvím, které tehdy do ulic nesli především mladí lidé, byla svoboda, spravedlnost a důstojnost. Lidé měli samozřejmě v té době velké sny, z nichž některé trvají dodnes. Mnoho z těchto snů ale zůstalo nenaplněno a mnoho otázek nezodpovězeno,“ vzpomíná.

„Jako spisovatel jsem se snažil zachytit esenci tohoto bouřlivého dění a vyjádřit jí v literární podobě. Hodně jsem se sám sebe ptal, jak je možné takové události reflektovat jako literát. Začal jsem pravidelně psát texty, které jsem uveřejňoval v různých arabských novinách. Zároveň jsem se ale snažil mít na paměti, že chci vytvořit literární dílo, které může žít dál. A myslím si, že texty, které jsem v té době napsal, a které byly přeloženy například do angličtiny nebo francouzštiny, mají nadčasovou platnost, mají svůj smysl i v dnešní době.“

Výsledek arabského jara v Egyptě? Nová ústava, na které můžeme budovat demokratický stát

Čtěte takéNa největší přehlídce arabské literatury v Káhiře rezonuje rostoucí odpor proti islamismu

Přestože ideály a sny arabského jara zůstaly do značné míry nenaplněny, v Egyptě se podle El-Gazzara podařila díky těmto událostem důležitá věc. V roce 2014 byla v referendu schválena nová ústava, na základě které se může budovat stát založený na občanských principech. Stát, který podporuje zdravotní péči, vzdělání i kulturu. Nová ústava se věnuje i otázce chudoby a rovných příležitostí. Píše se v ní například: „Stát se zavazuje k zajištění sociální spravedlnosti a poskytuje prostředky k zajištění sociální solidarity, které zajistí všem občanům slušný život v rámci zákona.“ El-Gazzar proto věří, že egyptská společnost má dobře nakročeno k tomu, aby se vypořádala se široce rozšířenou chudobou.

Celý záznam ArtCafé včetně příspěvku o tom, jak turisté ničí divočinu, a hudby podle výběru Ondřeje Bambase si můžete poslechnout zde: