Kaminská, Konečná a Nosek představili ve Studiu Prám svou nejnovější tvorbu

Výstava Folie à deux, kterou kurátorsky zastřešila Iva Mladičová, svým názvem odkazuje na pojmenování duševní poruchy. „Označuje stav dvou lidí, kteří spolu sdílí bláznovství nebo psychózu. Jde vlastně o nákazu. Jeden z páru trpí psychickou poruchou a ten druhý ji přijme a začne jí trpět také, začne mít stejné bludy jako ten první,” popisuje vlastními slovy jedna z vystavujících umělců, Eliška Konečná.

Folie à deux je o sdílení, o zrcadlení různých mentálních situací

Kurátorka Iva Mladičová celý koncept výstavy zastřešila také teorií Karla Kostky o vědomí, času, prostoru a bytí.

Kaminská, Nosek, Konečná – Folie à deux|foto:Anna Pleslová,Studio PRÁM

„Karlem Kostkou jsem se nechala inspirovat mentálně. Nevztahuje se k názvu, vztahuje se k mentálnímu prostoru, který jsem vnímala z děl všech tří autorů. Ve chvíli, kdy vyvstalo téma jak malíř může vstupovat do tří dimenzí, tak jsem okamžitě vnímala, že to bude o sdílení a zrcadlení různých mentálních situací,“ říká Mladičová. K výstavě byla vyzvána Miriam Kaminskou, která měla ve studiu Prám půl roku ateliér. Z původní samostatné výstavy se rozhodla udělat výstavu společnou – právě s Eliškou Konečnou a Michaelem Noskem.

Série Miriam Kaminské vyjadřuje smutek a samotu. Vztahuje se ke slovu blues

Miriam Kaminská pro výstavu v Prámu vybrala modrý nástěnný objekt, který, stejně jako vystavené obrazy, vznikl během její rezidence v Mnichově. „Prožívala jsem intenzivní samotu. Je to o smutku, který vyjadřuje slovo blues,“ svěřuje se. Podobné pocity prožívala také Eliška Konečná během svého půlročního pobytu v Haagu.

Smiřuji se s faktem, že má skutečnost není skutečnost tvá.
Eliška Konečná

Ačkoli se před odjezdem do Haagu Konečná odklonila od realistické malby, které bylo podle ní všude kolem moc a diktovala člověku, co má vidět a cítit, během haagského pobytu se k malbě částečně vrátila. Chtěla pomocí ní jednoduše sdělit světu své pocity. Nakonec malbu využila k mapování prostoru.

„Mapování prostoru souviselo se sdělitelností toho, jak můžu skrze výtvarný počin komunikovat a jestli se vůbec můžu dorozumět. A zda je podstatné vysvětlovat, o čem ta věc je. Tak jsem začala vytvářet takové mapy, které mi nestačily nakreslené, potřebovala jsem do nich vložit nějakou informaci, hapticitu,“ popisuje Konečná. Pro instalaci Folie à deux zvolila čtyři haptické obrazy, hebké polštáře, tvořené konvexními tvary. „Má ruka vytváří kresbu vyšíváním a prostor vzniká sám mezi mou kresbou,“ říká. Skrze tyto haptické objekty se autorka podle svých slov spíše vypisuje z vlastních pocitů.

Malba možná není dostačující.
Michael Nosek

„Eliška mi tak dlouho opakovala, že je malba nedostačující, až jsem na to vlastně přistoupil a zjistil jsem, že to tak možná je,“ vysvětluje Michael Nosek, proč se jakožto radikální malíř tentokrát odklonil od malby.

Na výstavě se prezentuje vyšívanými maskami, které jsou ušité z plátna a visícím objektem, který znázorňuje rituální slovanský totem. „Masky vychází z mé vlastní zkušenosti se společností, která pro mě byla mnohdy až nekomfortní a obsesivní. Je to o překrývání vlastní identity v různých sociálních situacích,“ vysvětluje autor, který si masku mimo jiné vyzkoušel i na vlastní kůži. V zimě jsem v masce venčil našeho psa – ve večerních hodinách to na ulici sklízelo až děsivé ohlasy.“

Poslechněte si celé ArtCafé, ve kterém uslyšíte také rozhovor s předsedou spolku Studia PRÁM Romanem Kvitou. Hudbu k pořadu vybíral Michal Pařízek.