Duchové mrtvých, domácí násilí i rafinovaný humor. Jak zní nové ženské hlasy v romské literatuře?
V posledních letech se nejen na české majoritní, ale i romské literární scéně objevují výrazné mladé autorky. Kde se vzaly a o čem píší?
Stáňa Miková vyhrála v roce 2016 první ročník Literární soutěže pro romské studenty. Napsala tehdy povídku o své temperamentní babičce, v níž se smutná cesta do Anglie na pohřeb příbuzného mění téměř v četnickou humoresku. Některé Stániny texty pak vyšly tiskem společně s prózami jejího dědečka Andreje Gini, (1936-2015), významného romského spisovatele, hudebníka, organizátora kulturního života v Rokycanech a bojovníka za práva Romů.
„Dědeček byl dobrý vypravěč, ale nikdy se nestávalo, že by nám četl nebo upozorňoval na to, že píše. Při návštěvách babičky jsem si kolikrát všimla, že je dědeček zavřený v pokoji a něco tam ťuká do psacího stroje. Z té doby si pamatuju jen to ťukání. Nejvíc mě zasáhlo poznání, že dědeček je spisovatel, až na vysoké škole. Až tam jsem pochopila, jak je literatura z Rokycan od mého dědy považovaná,“ vzpomíná Stáňa na svého dědečka Andreje.
V romské literatuře se skrývá nefalšované lidství a schopnost přijímat odlišnosti.
Karolína Ryvolová
Danu Hruškovou přiměla k psaní její sestra Iveta Kokyová, jejíž texty vyšly ve sborníku současné ženské romské prózy Slunce zapadá už ráno. „Pořád mě do toho tlačila. Tak jsem napsala první krátkou povídku a hodně jsme se u ní nasmály. Díky tomu jsem se nebála psát dál,“ říká Dana, která své humorné texty z milostného života nebo neobvyklé sny publikuje online na stránkách romského nakladatelství Kher.
Ochránci, kteří chodí strašit
Obě autorky ve svých krátkých prózách zmiňují také mule. „Mulo znamená v romštině mrtvý, ale v přeneseném významu jde o ducha mrtvého. Mezi Romy stále panuje silná víra, že pokud mrtví mají na tomto světě nevypořádané účty, případně se bojí o své blízké a chtějí je varovat, vrací se na zem v nejrůznější podobě a straší,“ vysvětluje romistka Karolína Ryvolová. Právě hororkám čili vyprávění o duších zemřelých byla věnovaná nedávno skončená literární výzva nakladatelství Kher, které se chystá vydat sbírku těchto strašidelných próz.
Kde se berou tak výrazné ženské hlasy v romské literatuře?
„V romské literatuře nastala přirozená generační obměna. První texty romských autorů, především v romštině, vznikaly v období existence Svazu Cikánů-Romů, čili v letech 1969 až 1973. Tehdy se jednalo hlavně o muže a po jejich odchodu se uvolnilo místo ženám,“ vysvětluje Ryvolová.
„Romská literatura není dětská a neškolená, je jiná,“ říká romistka Karolína Ryvolová
Letos v únoru vznikl první český Klub romských spisovatelů. Jeho smyslem je povzbudit k tvorbě mladé romské autory, aktivně udržovat romštinu i prezentovat práce romských autorů veřejnosti. Zakladatelé mají v plánu například veřejné čtení i pomoc autorům se prosadit a publikovat. Mladý člen klubu Martin Oláh vedle psaní studuje operní zpěv a pracuje jako kadeřník. Jednou ze zakladatelek je i romistka Karolína Ryvolová, která se tématu literatury soustavně věnuje.
Genderová obměna s sebou přináší i obrat v tématech. „Romské společenství je tradičně patriarchální, proto se vesla chopili nejdříve muži a hovořili nejen o paměti a historii, ale také vztahu mezi Romy a většinou. A stejně tak přirozeně se teď o slovo hlásí ženy, které se nedívají tolik ven, mimo komunitu. Neřeší primárně narovnání vztahů mezi Romy a neromy. Naopak se víc obrací spíš k niterním záležitostem jako je rodina, děti, milostné vztahy nebo i kariéra,“ dodává Ryvolová.
Romsky nebo česky a pro koho?
„Většina mých povídek vzniká v romštině, ale záleží na pocitu. Třeba u povídek z dětství vím, že musí být v romštině, např. ale eseje cítím v češtině,“ vysvětluje Sťáňa a Dana ji doplňuje: „Některé zážitky spouští v hlavě romštinu, jiné zážitky nebo vyprávění zasluhují češtinu. Když jsem četla mamince v romštině, plakala. Bylo to pro ni krásné slyšet romské slovo, které někdo napsal a teď ho posílá dál.“
Málokterý Rom má povědomí o romské literatuře a neví, že se vůbec v romštině dá psát.
Stanislava Miková
„V současné době je romština bohužel na ústupu, zároveň mezi autory vládne ostych a strach, že nebudou umět text napsat, protože psaná romština se na škole neučí. Pokud se jim ale dostane podpora, dostaví se euforie, že jejich mateřský jazyk je možné zapsat a je tak rovnocenný majoritní češtině,“ vysvětluje Ryvolová.
Podle romistky Karolíny Ryvolové může romská literatura majoritního čtenáře v lecčems obohatit: „Čtenář v ní může najít nefalšované lidství. Schopnost přijímat odlišnost, velkou dávnou tolerance, rodinné lásky a velmi rafinovaný a zábavný smysl pro humor.“
Jak se dá definovat romská literatura, jak se vyvíjelo ženské romské psaní a co jsou to gója? Hudební výběr připravil Pavel Klusák, který se zaměřil na propojení české a norské hudební scény. Poslechněte si celé ArtCafé:
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
