Španělské pohádky

2. březen 2008

Stránky na dobrou noc

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Málokterá evropská země má tak bohaté, pestré a košaté lidové slovesné umění jako Španělsko. Španělské pohádky mají několik zvláštních rysů, které je odlišují např. od pohádek středoevropských. Především tyto příběhy ovlivnila přítomnost Maurů, kteří počátkem 8. stol. pronikli na Iberský poloostrov a zanedlouho jej skoro celý obsadili. Ve španělských pohádkách se často objevují hádanky, vypravěči měli v oblibě krátké, anekdotické příběhy, někdy šlo spíš o šprýmy než o pohádky.

Málokterá evropská země má tak bohaté, pestré a košaté lidové slovesné umění jako Španělsko. Řada velkých španělských dramatiků, prozaiků a básníků čerpala látku z lidových eposů, pověstí, rčení a přísloví, ba i pohádek.

A přitom první sbírka opravdu původních lidových španělských pohádek vyšla až r. 1859. Nejvýznamnější soubor španělských pohádek (280 textů, které na španělském venkově zaznamenal badatel Aurelio M. Espinosa) vyšel v letech 1923-26. Tyto záznamy jsou prosté, jednoduché, někdy až strohé, ale právě v tom tkví jejich hodnota.

Španělské pohádky mají několik zvláštních rysů, které je odlišují např. od pohádek středoevropských. Především tyto příběhy ovlivnila přítomnost Maurů (jak se tehdy říkalo Arabům), kteří počátkem 8. stol. pronikli na Iberský poloostrov a zanedlouho jej skoro celý obsadili. Jejich nadvláda skončila až r. 1492 pádem Granady, jež byla sídlem posledního maurského krále na území dnešního Španělska. Mauři během dlouhých staletí výrazně ovlivnili vzdělanost na poloostrově i celý vývoj jeho obyvatelstva. Spolu se svou tehdy vysokou hospodářskou, technickou i kulturní úrovní přinesli na Iberský poloostrov i své vypravěčské umění, svou poezii, své pohádky a příběhy. Mnohé maurské pohádky byly přitom přebírány ze starších perských podání, a perské příběhy zase vycházely z ještě starších indických sbírek. Mnohé motivy těchto příběhů se pak staly součástí španělsky vyprávěných pohádek. Dalším zdrojem, z něhož španělské pohádky čerpaly, se pak v 16. a 17. stol., v době španělských zámořských objevů a výbojů, staly indiánské pohádky národů Latinské Ameriky.

Ve španělských pohádkách se často objevují hádanky, vypravěči měli v oblibě krátké, anekdotické příběhy, někdy šlo spíš o šprýmy než o pohádky. Romanista a spisovatel Václav Cibula vydal své převyprávění více než čtyřiceti španělských pohádek r. 1984. Podařilo se mu zachytit zvláštní typické motivy těchto příběhů stejně jako strohost a jadrnost dialogů, jejich poezii, moudrost i humor. Čerpal přitom ze všech oblastí Iberského poloostrova: v jeho převyprávění najdeme pohádky z Aragonu i z Murcie, z Andalusie i Extremadury, z Leónu, ze Staré i Nové Kastilie. V. Cibula překládal ze španělských, německých a francouzských zdrojů.

Z překladu Václava Cibuly připravila a režii má Markéta Jahodová.