Slova, která neplatí

Příkladů bychom - především v politickém životě - našli desítky. Svým způsobem se vždy jedná o variace na princip, který již před několika desítkami let popsal Jaroslav Hašek v jedné ze svých povídek. Výtržník ohrožující soka holí a řvoucí "natři ho" se v ní před policií hájí, že nic zlého nečinil. Volal prý: "Spatři ho!". Kdyby Jaroslav Hašek mohl čerpat z naší současnosti, nejspíše by výtržníkovi vložil do úst slova "Šetři ho". Útočník by pak argumentoval, že svou oběť nenapadal, ale bránil. Inspirací by při tom Haškovi mohl být český skin, který před pár lety úspěšně popřel doložené vykřikování "Sieg Heil!" na veřejnosti s vysvětlením, že volal "Si hraj!" Nebyl to tedy člověk nenávistný a xenofobní, nýbrž přátelský a mírumilovný, zbožňující hru.

Ne vždy však takto směšná vytáčka obstojí a tehdy přichází ke slovu vysvětlení: "On to tak nemyslel". Možností je nepřeberně. Například nespokojený trenér obviní na mistrovství světa rozhodčí z údajné zaujatosti proti jeho svěřencům. Trenérův výrok sice vyvolá kritiku, odsoudí ho i prezident příslušné sportovní organizace, ale pro jistotu smířlivě dodá: "Doufám, že to tak nebylo doopravdy myšleno."

Telefonování|foto: Comstock Images

Taková je prostě zásada běžná ve světě veřejně známých osob: vyhlašovat do všech stran, co si člověk nemyslí, není nic neobvyklého. A pokud se licoměrnost veřejně přizná, může dokonce posloužit k omluvě skandálního výroku.

Nikdy nezapomenu, jak jeden veřejně známý činitel uvažoval svého času v tisku o rovnosti Romů a Neromů před zákonem a o schopnostech Romů "sdílet s námi náš prostor". Výtku z předpojatosti - o rasismu nemluvě - ostře odmítl. Od jeho apologetů jsme slyšeli, že "rasisticky by sice bylo možno výrok chápat, ale nebyl tak myšlen". Škoda té námahy na vysvětlení, říkám si. Ostřílenější mediální harcovník by prostě odsekl, že šlo o "nedorozumění". Tohle slovo by žádný veřejný činitel neměl zapomenout. V případě verbálního úletu poslouží každému jako vpravdě univerzální čisticí prostředek na všechnu vyřčenou špínu. Zlé, lživé a jinak hanobící výroky se jím setřou, jako by nikdy nezazněly.

Říkám si, jak by asi s podobnou argumentací dopadl korunní svědek obžaloby u soudu. "Ano, podal jsem svědectví," vysvětloval by poté, co byl obžalovaný shledán vinným. "Ale já to tak nemyslel." - "Jistě, řekl jsem při svatbě ano," namítal by podobně novomanžel, jenž si manželské soužití představoval jinak. "Ale já to tak nemyslel."

Žijeme ve světě, jehož podoba a vývoj v mnohém závisejí na moci slova. "Na počátku bylo Slovo," stojí v Janově evangeliu. Židovská mystická tradice má za to, že svět nejen Božím slovem povstal , ale že slovo z úst Bohu věrných zasvěcenců může svět zázračně proměňovat i v současnosti. Ale i kdybychom nebyli nakloněni představám věřících, dobře víme, že slovo činí člověka lidským: jako výraz myšlení, jako výraz volby, jako výraz odpovědnosti. A v tomto smyslu platí pro všechny lidi bez rozdílu: Čím čistší slovo, tím čistší člověk.