Šikana je téma, za které mohu ručit. Donutila mě přemýšlet, kde se v lidech bere, říká režisér Tomáš Loužný

Loni byl nominovaný na objev roku v rámci Cen divadelní kritiky. Je dvojnásobným vítězem soutěže Knihovny Václava Havla o krátkou divadelní hru a úspěšný spolupracovník Českého rozhlasu. Považuje se za člověka politického a za sebou má krátkou praxi v Evropském parlamentu, kam nahlédl díky spolupráci s poslancem Luďkem Niedermayerem. Řada tamních paradoxů mu pak byla inspirací pro divadelní práci.

Z inscenace Synáčci, režie Tomáš Loužný|foto:Tygr v tísni

Sám sebe považuje nejprve za Evropana a pak až za Čecha a líbilo by se mu, kdyby to takto měl napsané v pasu. Je velkým fanouškem cestování, nedávno se vrátil z Ekvádoru. „Miluju tamní chutě, barvy, lidi, kombinaci měst a barevné přírody,“ říká. I poznatky z cest – ať už jde o kácení pralesů či místní názvy – mnohokrát zakomponoval do svých textů.

Krize čtvrtiny života jako téma

Čtěte také

Jak překonat životní křivdy i válečný strach? Nejlepší rozhlasové hry napsali Tomáš Loužný a Marie Nováková

Aktuálně můžeme v divadle MeetFactory vidět jeho adaptaci románu irské autorky Sary Baume Vyšlapaná čára. Za návrh na zpracování textu, který vnímá v kontextu své tvůrčí linie trochu atypicky, vděčí dramaturgovi Matěji Samcovi. Jedná se o literární autofikci – výtvarnice a spisovatelka Baume je totiž tvůrkyní i hlavní postavou. „Zpracovává poměrně podceňované téma, kterým je krize čtvrtiny života. Mladí lidí vyjdou ze školy a najednou se střetnou s realitou. Je pro ně těžké poprat se s tím, že už nemohou zůstat na hracím poli a že si jako jeden člověk z mnoha musí ve společnosti najít své místo. Sami sebe musí přesvědčit, že je třeba dál žít, jít za svými nápady,” popisuje. O Vyšlapané čáře mluvil ve Vizitce detailně, stejně jako o předloňské spolupráci se souborem Tygr v tísni, která přinesla zdařilé zpracování mýtu o Herkulovi s názvem Šílený Herkules.

Čtěte také

Tomáš Loužný: Jsem politický člověk

Půjde-li vše, jak má, 12. února bude mít ve Studiu Švandova divadla premiéru Loužného adaptace románu Dějiny násilí francouzského spisovatele Édouarda Louise. V rozhovoru popsal, čím jej příběh muže, kterého jiný muž po společně strávené noci znásilní, zaujal natolik, že ho přetvořil do divadelní podoby, a zastavil se i u svého dlouhodobého tématu, jímž je šikana. Ta se odrazila také v jeho rozhlasové hře Vyvolený, která loni uspěla v rozhlasové soutěži Radio Drama Autor. „Se šikanou jsem se potkal na základní i střední škole, je to jedno z témat, za které mohu ručit. Donutila mě přemýšlet, kde se v lidech bere. Nechci se spokojit s tím, že to v lidech prostě je, že je nezajímá, co se v druhém během šikanování děje, co to způsobuje,“ říká.

Tomáš Loužný také pojmenoval nejrůznější slepé uličky při režijní tvorbě, několikrát zdůraznil, jak důležité je pro něj výsledný tvar inscenace hledat společně s herci, a nastínil další plány zahrnující práci pro rozhlas i olomoucké Divadlo na cucky.