Šikana je téma, za které mohu ručit. Donutila mě přemýšlet, kde se v lidech bere, říká režisér Tomáš Loužný

12. leden 2022

Absolvoval humanitní studia, teorii a kritiku a také Katedru činoherního divadla na DAMU v Praze. Jako režisér nejčastěji adaptuje knihy, píše ale i vlastní divadelní hry a také hry rozhlasové. Inspirací je mu cestování a byl by rád, kdyby jeho cestovní doklad zdůrazňoval, že je hlavně Evropan a až potom Čech. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce režisér Tomáš Loužný.

Loni byl nominovaný na objev roku v rámci Cen divadelní kritiky. Je dvojnásobným vítězem soutěže Knihovny Václava Havla o krátkou divadelní hru a úspěšný spolupracovník Českého rozhlasu. Považuje se za člověka politického a za sebou má krátkou praxi v Evropském parlamentu, kam nahlédl díky spolupráci s poslancem Luďkem Niedermayerem. Řada tamních paradoxů mu pak byla inspirací pro divadelní práci.

Z inscenace Synáčci, režie Tomáš Loužný

Sám sebe považuje nejprve za Evropana a pak až za Čecha a líbilo by se mu, kdyby to takto měl napsané v pasu. Je velkým fanouškem cestování, nedávno se vrátil z Ekvádoru. „Miluju tamní chutě, barvy, lidi, kombinaci měst a barevné přírody,“ říká. I poznatky z cest – ať už jde o kácení pralesů či místní názvy – mnohokrát zakomponoval do svých textů.

Krize čtvrtiny života jako téma

Čtěte také

Aktuálně můžeme v divadle MeetFactory vidět jeho adaptaci románu irské autorky Sary Baume Vyšlapaná čára. Za návrh na zpracování textu, který vnímá v kontextu své tvůrčí linie trochu atypicky, vděčí dramaturgovi Matěji Samcovi. Jedná se o literární autofikci – výtvarnice a spisovatelka Baume je totiž tvůrkyní i hlavní postavou. „Zpracovává poměrně podceňované téma, kterým je krize čtvrtiny života. Mladí lidí vyjdou ze školy a najednou se střetnou s realitou. Je pro ně těžké poprat se s tím, že už nemohou zůstat na hracím poli a že si jako jeden člověk z mnoha musí ve společnosti najít své místo. Sami sebe musí přesvědčit, že je třeba dál žít, jít za svými nápady,” popisuje. O Vyšlapané čáře mluvil ve Vizitce detailně, stejně jako o předloňské spolupráci se souborem Tygr v tísni, která přinesla zdařilé zpracování mýtu o Herkulovi s názvem Šílený Herkules.

Čtěte také

Půjde-li vše, jak má, 12. února bude mít ve Studiu Švandova divadla premiéru Loužného adaptace románu Dějiny násilí francouzského spisovatele Édouarda Louise. V rozhovoru popsal, čím jej příběh muže, kterého jiný muž po společně strávené noci znásilní, zaujal natolik, že ho přetvořil do divadelní podoby, a zastavil se i u svého dlouhodobého tématu, jímž je šikana. Ta se odrazila také v jeho rozhlasové hře Vyvolený, která loni uspěla v rozhlasové soutěži Radio Drama Autor. „Se šikanou jsem se potkal na základní i střední škole, je to jedno z témat, za které mohu ručit. Donutila mě přemýšlet, kde se v lidech bere. Nechci se spokojit s tím, že to v lidech prostě je, že je nezajímá, co se v druhém během šikanování děje, co to způsobuje,“ říká.

Tomáš Loužný také pojmenoval nejrůznější slepé uličky při režijní tvorbě, několikrát zdůraznil, jak důležité je pro něj výsledný tvar inscenace hledat společně s herci, a nastínil další plány zahrnující práci pro rozhlas i olomoucké Divadlo na cucky.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.