Sandro Botticelli ve Städelu

Výstava obrazů Sandra Botticelliho, jeho dílny a současníků - první tohoto druhu v německy mluvících zemích - ukazuje obrazy s profánní, sakrální a mytologickou tématikou. Jeho učitel a současníci jsou zde zastoupeni m.j. věhlasným Filippino Lippi a Andreou del Verrocchio. Ve 3 tématických okruzích je přehledně prezentováno Botticelliho malířské dílo. V úvodu výstavy nás uvádí v úžas jeho světské portréty a vyobrazení. Střední část je věnovaná Botticelliho zpodobení bohyň a cudných hrdinek. Třetí úsek výstavy je vyhrazen náboženským motivům.

Krása je pomíjivá. Krása je ale také zachytitelná a zvěčnitelná. V tom byl Sandro Botticelli jeden z nejlepších ve svém oboru.

Stojím před krasavicí z 15. století, vyobrazenou z profilu, hledící zasněně kamsi do dálky a trochu se podobající mladé Meryl Streepové. La bella Simonetta, Simonetta Vespucci - milenka Guliana de Medici, Botticelliho příznivce a mecenáše. Malíř ji proměnil v nadčasovou ikonu krásy a ctnosti. Vyobrazil jí bez okázalosti a přepychu. O to silněji působí její jemná alabastrová elegance. To není pouhý portrét, to je ideál ženské krásy.

Obraz Simonetty, majetek Frankfurtského Städelu, je jedním z nejobdivovanějších exponátů této výstavy, která je v médiích již měsíce propagovaná. 80 obrazů Sandra Botticelliho, jeho žáků, a současníků mohou návštěvnící do 28. února 2010 obdivovat v tomto muzeu, jehož sbírky patří k největším a nejstarším v Německu. Pokud ovšem mají to štěstí a podaří se jim protlačit k jednotlivým obrazům. Počet návštěvníků, chtivých Botticelliho o mnoho převyšuje i ty nejsmělejší předpovědi: do poloviny prosince si výstavu prohlédlo 100.000 diváků, to je v průměru 3.000 denně.

Sandro Botticelli, původním povoláním zlatotepec, se vyučil i malířství v dílně Filippina Lippi. Od roku 1470 měl zajištěné zakázky u renomovaných zákazníků a patřil mezi hvězdy florentinského uměleckého nebe. Maloval portréty rodiny Medici a jejich přátel a současně se etabloval jako malíř obrazů se sakrálními motivy. Záhy se vypracoval mezi několik vyvolených, které papež Sixtus IV. pověřil výzdobou Sixtínské kaple. Po smrti Lorenza de Medici se Botticelli, hledající novou uměleckou orientaci, přiklání k Savonarolovi, nástupci rodiny Medici a zastánci přísných mravů. Z jeho obrazů se zcela vytrácí světská témata, vystřídaná strohostí a střídmostí ryze náboženských prací. V těchto obrazech - jak se dalo očekávat - nenašla florentinská intelektuální elita zalíbení. Zakázek ubývalo a Botticelliho sláva upadala.

Organizátoři jsou právem hrdí na tuto výtečně vypravenou výstavu. Je jen pochopitelné, že se moc nepíše o svízelích zapůjčování nejžádoucnějších Botticelliho děl - Zrození Venuše a Primavery, kterého se ve Florencii nepodačilo dosáhnout. I tak ukazuje Frankfurtská expozice několik - i pro mnohé kunsthistoriky - dosud neznámých obrazů. Patří k nim bezesporu ženská podobizna a obraz panny Marie - oba zapůjčené z Muzea Lindenau v Durýňském Altenbergu.