S Jidášem jídáš

Pojmenování „škaredá středa“ je omyl, který se ale ujal. Dlouho se tak říkalo středě popeleční v souvislosti s ukončením karnevalového veselí na počátku dlouhého předjarního půstu. Když se přídavné jméno „škaredá“ začalo spojovat s doposud nepojmenovanou středou těsně před velikonocemi, objevil se i poněkud krkolomný výklad, v němž figuruje apoštol Jidáš. Ten se prý na Ježíše škaredě mračil, když chystal svou zradu.

V Bibli se ale nedočteme, jak se Jidáš tvářil, i když by se dalo usuzovat, že nejspíš mile a přátelsky. Když dokázal v zahradě Getsemanské identifikovat Ježíše polibkem, tedy gestem lásky, a umožnil tak jeho zatčení, znamená to, že se uměl přetvařovat. Možná se vůbec neškaredil a hezky se usmíval, než se mu zhroutilo všechno.

Při poslední večeři s dvanácti nejbližšími přáteli Ježíš vyslovil své tušení, proměněné už v jistotu, že bude zrazen, a to přímo jedním z těch, kdo s ním u stolu jedí z jedné mísy. S Ježíšem stoloval i Jidáš, který krátce před tím inkasoval třicet stříbrných mincí za prozrazení místa Ježíšova večerního pobytu.

Svou roli, ke které se propůjčil, zvládl bezvadně, dokonce se Ježíše dotčeně zeptá, jestli snad tím podezřelým má být on. Ty to říkáš, víceznačně odpoví Ježíš. Jidáše však od stolu nevykáže. I jemu podá chléb a víno a všem při tom sdělí, že jeho krev bude vylita za mnohé na odpuštění hříchů. Dosaďme si, že i za Jidáše na odpuštění jeho hříchu.

Však ještě ve chvíli, kdy Jidáš polibkem dokonával svou zradu, Ježíš ho nazval přítelem. Součástí velikonočního poselství je ujištění, že Ježíš zůstává přítelem i těch, kdo ho zradili.
Součástí velikonočního folklóru je středeční pečení tzv. jidášů. Některé recepty radí vytvarovat váleček těsta do spirály, prostředek povytáhnout a zmačknutím zašpičatit; upečené to pak bude vypadat jako ptáček v hnízdě. Jiné zase doporučují splést z těsta uzel, který by připomínal oprátku, na níž se Jidáš nakonec oběsil.

Na správný tvar pečených jidášů nepanuje jednotný názor, a není divu, však různě bývá hodnocen sám nešťastník Jidáš. Nescházejí pokusy jej alespoň částečně rehabilitovat. Jidáš prý chtěl Ježíše přimět, aby při zatčení přivolal na svou obranu zástup nebeských bojovníků, všechny nepřátele přemohl a chopil se vlády jako opravdový mesiáš. Jidášovi se to nepovedlo, ale myslel to dobře.

Podle Bible ale Jidáš nic dobře nemyslel. Jednoduše zradil a zobchodoval Ježíše za 30 stříbrňáků. Žádné polehčující okolnosti jeho zlého činu známy nejsou a není důvod si je domýšlet. Prostě popadla ho lačnost po penězích, otevřel srdce ďáblovým svodům. Svou zradu nakonec neunesl a završil ji skutkem zoufalství.

Sám Ježíš řekl o Jidášovi: „ Lépe by bylo, kdyby se takový člověk vůbec nenarodil“. Je tedy Jidáš postava vlastně nezajímavá, která kdyby nebyla, tak o nic nepřijdeme. Je užitečnější zabývat se jinými významnými události Velikonoc než příběhem jedné banální zrady za peníze. Mnohem důležitější než Jidáš, který zradil přátele, je Ježíš, který zůstal přítelem i svému zrádci.

A budete-li dnes péci jidáše, dejte jim tvar něčeho hezkého, třeba ptačího hnízda, a ne škaredého Jidášova provazu.