Rok 1976 (4. díl)

Kapitoly ze života Eli v šesti minutových hrách. Z knihy Lidmily Kábrtové „Koho vypijou lišky“ úryvky vybrala a zdramatizovala Kateřina Rathouská.

(úvod: hudebně - zvuková koláž)

Hlasy: Z Rudého práva: Socialistická soutěž – velká síla. Svět hledí k Moskvě. Praha patřila pionýrům. Nesplněné naděje reakce. Rostou základy Sjezdového paláce. Tuny mléka a tuku. Být socialistickým učitelem.

(prostředí – škola, ruch třídy prvňáků)

Eli (vnitřní hlas): Jmenuju se Eli a je mi šest let. Bydlím doma s mami a často k nám chodí na návštěvu děda. Tati už s námi není. Pořád se motal, tak možná proto. Ale stejně mi nikdo nevysvětlil, proč se furt tak motal. A já už jsem přece velká, vždyť chodím do školy.

Učitelka: Děti, děti, ztište se. Tenhle obrázek vyhrál školní výtvarnou soutěž. Namalovala ho Eli, zatleskejte jí. (děti nesměle začínají tleskat) No a ty pojď ke mně. Gratuluju ti, tady máš diplom a medaili. (děti tleskají hodně)

Eli: (nesměle, potichu): Děkuju, soudružko učitelko. (děti stále tleskají)

Eli (vnitřní hlas): (pyšně) Namalovala jsem pirátskou loď. (zmateně) Ale kam zmizela lebka na vlajce? A proč je na boku ten divný nápis? – AU – RO – RA.

(tleskání a výskání dětí se prolne se vstupním zvonkem v kadeřnictví a zvuky kadeřnictví – foukání fénu nebo sušáku, tlumená hudba v rádiu, ženské hlasy apod.)

Mami: Ty jsi moje šikovná holčička, takový krásný obrázek. Támhle si sedni, prohlížej si časopisy a pak si dáme zmrzku, ano?

Kadeřnice: Tak jak to chcete, (paní Pospíšilová,) jako obvykle?

Mami: Myslela jsem na tu trvalou, jak jste mi minule doporučovala. Teda jestli to nebude moc. Já opravdu nevím.

Kadeřnice: Já myslím, že to bude vypadat dobře…

(většina hovoru zaniká pod vnitřním hlasem Eli)

Eli (vnitřní hlas): Modelky v německé Burdě jsou opravdu krásné. Tady v kadeřnictví jsou taky krásné paní. Ale tomuhle nerozumím, to je FAKT divný.

Eli: (nahlas) Mami, jak to, že ty pani v časopise nemaj chlupatý nohy?

(hudba)

Hlasy: Hospodářská a strukturální krize zasáhla v Německé spolkové republice všechny pracující. Poprvé dojde v roce 1976 k poklesu reálných příjmů, konstatoval už v listopadu Spolkový statistický úřad ve Wiesbadenu. Nejhůře jsou však postiženi ti, kterým krizový vývoj hospodářství vzal to nejdůležitější – práci. A s tímto vánočním dárkem monopolů končí rok v Německé spolkové republice opět milión osob. Rudé právo, 24. prosince 1976.
(hudba)

Osoby a obsazení:
Mužský hlas: Pavel Smolárik
Ženský hlas: Nela Boudová
Eli (malá): Anežka Rösslerová
Mami: Lucie Pernetová
Učitelka: Lada Jelínková
Kadeřnice: Lenka Zbranková

Autor: Lidmila Kábrtová a Kateřina Rathouská
Režie: Dimitrij Dudík
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Mistr zvuku: Radek Veselý
Hudební spolupráce a zvukové efekty: Petr Šplíchal
Produkce: Dana Reichová

>> Zpět na hlasování