Působit každým gestem, slovem, činem, pohledem, vzhledem, vším. Osudy Milana Knížáka

6. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Milan Knížák
0:00
/
0:00

Vyprávění o tom, jak v Mariánských Lázních vznikla hudba skupiny Aktual a v Praze povstalo akční umění. O Jindřichu Chalupeckém, Americe 70. let a smutném návratu do normalizace. O proměně věčně stíhaného rušitele pořádku v rektora Akademie výtvarných umění a ředitele Národní galerie v Praze. Osudy Milana Knížáka poslouchejte on-line.

Připravila: Alena Zemančíková
Zvukový mistr: Petr Janečka
Premiéra: 26. 7. 2021

Životní příběh Milana Knížáka začíná roku 1940 v západních Čechách: v městečku Blovice na jižním Plzeňsku, kde se narodil, v Mariánských Lázních, kam se rodina přestěhovala a kde chodil do školy, v Plzni, kam jezdil z Prahy za přáteli. Vyprávění o dětství a raném mládí v lázeňském městě, ze kterého zmizel luxus i mezinárodní ruch a odkud se do gymnázia jezdilo dvě stanice vlakem do městečka Plané, do jisté míry objasňuje fakt, že Milan Knížák byl ve svém uměleckém projevu po celý život solitérem, odvozujícím svou tvorbu od vlastního vnímání prostředí a života v něm, bez vzorů. Když po různých studijních a zaměstnaneckých peripetiích přichází mladý muž do Prahy, je nabit energií a potřebou nenápadně prostoupit každodenní život obyvatel vlasti uměním, osvobodit lidi od naučeného života.

Čtěte také

Zásluhou teoretika umění Jindřicha Chalupeckého se dokumentace Knížákových akcí dostala do zahraničí, jeho akční umění se stalo součástí hnutí Fluxus, v Praze se uskutečnil i Fluxu věnovaný festival. Umění a nápadná osobnost Milana Knížáka se ovšem dostaly do hledáčku tehdejších represivních složek, průvodním jevem jeho akcí bylo zatýkání a zavírání do vězeňských cel, násilné ostříhání vlasů a soudy. Akční umění v Praze skončilo po roce 1969.

Díky předchozímu působení se Milanu Knížákovi dostalo pozvání do USA, po srpnu 1968 i amerického víza. Ve Spojených státech pokračoval v rozvíjení principu aktuálního umění obohaceného o duchovní vlivy východních filozofií a transcendence, jak to náleželo k hnutí hippies. Milan Knížák nikdy neměl v úmyslu emigrovat, po několikerém prodloužení amerického pobytu se vrátil do bezútěšné reality československé normalizace, kdy se ani nejbližší sousedé nijak netajili s tím, že ho ve službách Státní bezpečnosti sledují a udávají, a přišel o jakoukoli příležitost veřejně působit. V roce 1973 byl obžalován a odsouzen, na jeho podporu se zvedly hlasy umělců západní Evropy i USA, odvolací soud nakonec trest změnil v podmínku. Pro normalizační establishment nepřijatelný, žil na usedlosti v západních Čechách.

Ředitel Národní galerie Milan Knížák projevil před pražským magistrátem nesouhlas s umístěním Kaplického knihovny na Letné.

V roce 1990 je studenty vyzván, aby se stal rektorem Akademie výtvarných umění. Milan Knížák poprvé v životě stane na oficiální, formálně vlivné pozici. AVU zásadně reformuje, vzbuzuje přitom, zcela v duchu svého celoživotního působení, sympatie i mocné kontroverze, rektorem AVU zůstává po dvě období. Na AVU je jeho přičiněním angažována v pedagogickém sboru  podstatná část české progresivní a mezinárodně uznávané generace výtvarných umělců.

Čtěte také

Posledním veřejným působením Milana Knížáka bylo vedení Národní galerie Praha v letech 1999–2011. Jeho idea, že vynikající české umění všech epoch, které v sobě uplatnilo díky středoevropské poloze všechny výrazné vlivy, má být prezentováno doma, v kontextu vlastní země, se opět setkala s výraznou polemikou, stejně jako většina jeho ředitelských rozhodnutí. Sporu o Národní galerii využil Milan Knížák v duchu aktuálního umění, když vystoupil na demonstraci s transparentem proti sobě samému. Milan Knížák byl generálním ředitelem Národní galerie deset let. Šlo o jeho poslední veřejnou funkci.

Knížákův autoportrét v rozhlasových Osudech vytahuje z jeho umělecké i lidské podoby to, co chce aktuálně sám akcentovat. Mnohé z toho posluchači doposud neznají. A to, co řečeno není, dá se najít v bezpočtu publikací, které byly napsány buď Milanem Knížákem samým, nebo jinými o něm.

Zazní úryvky skladeb, které Milan Knížák nahrál se skupinou Aktual, partou z Mariánských Lázní, kteří začali v roce 1967 hrát jeho písně.

Psáno pro Týdeník Rozhlas.

Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová