Případ Krautgartner ještě nekončí
Velkým jazzovým koncertem se každoročně v jihomoravském Mikulově vzpomíná na jednoho z nejvýznamnějších mikulovských rodáků, skladatele, klarinetistu, saxofonistu, pedagoga a dirigenta Karla Krautgartnera (1922-1982).
Letos měli příznivci zakladatelské osobnosti moderního českého jazzu k oslavám o důvod víc. V rámci koncertu Big bandu Gustava Broma, v němž Krautgartner za války získal první profesionální smlouvu, proběhl i křest dvou nových CD sestavených z archivních Krautgartnerových nahrávek. Alespoň částečně je tak splacen dluh z nejpalčivějších: poslední profilové album jazzmana evropského věhlasu a exulanta, jehož jméno mělo být po roce 1968 v Československu zapomenuto, vyšlo před více než čtyřiceti lety.
Žák klarinetisty a Janáčkova spolupracovníka Stanislava Krtičky začínal v druhé polovině třicátých let v amatérských a poloprofesionálních brněnských souborech (Quick Band, Slavia Band). V roce 1942 nastoupil do Bromova orchestru, kde se prvně prosadil i autorsky - složil mj. znělku, kterou soubor dodnes uvádí své koncerty. Během totálního nasazení založil Dixie Club, jehož základní hráče (včetně Krautgartnera) po válce přetáhl do Prahy Karel Vlach. V jeho orchestru strávil stále věhlasnější muzikant deset let naplněných natáčením, koncertováním, ale i usilovným zkoušením. V polovině padesátých let se Krautgartner osamostatnil, v jeho novém souboru (působil v kavárnách Alfa a Vltava) hrály pozdější legendy českého jazzu - Karel Velebný či Jan Konopásek, zpívali Karel Gott či Vlasta Průchová. V roce 1960 stanul v čele Tanečního orchestru Československého rozhlasu (TOČR), který měl od roku 1963 i svou jazzovou odnož JOČR. Jako umělecký vedoucí obou podob personálně totožného tělesa ručil za úroveň písničkového i jazzového repertoáru, ale také experimentální produkce na pomezí jazzu a vážné hudby. Po letní dovolené v roce 1968 však zůstal rozhlasový orchestr bez šéfa: Krautgartner byl mezi prvními, kteří po příjezdu vojáků "v hranatých dřevěných maringotkách" opustili republiku. Ve Vídni, kam se uchýlil, vedl Bigband Österreichischer Rundfunk, působil jako pedagog a sám začal studovat hudební vědu na univerzitě v Kolíně nad Rýnem (krátce před svou smrtí zde získal doktorát).
V Československu zatím řádil komunistický "zmizík". Smazána byla i řada Krautgartnerových rozhlasových nahrávek, naštěstí zůstaly zachovány snímky, které natočil pro Supraphon. Především ty se staly základem pro CD Případ ještě nekončí a Karel Krautgartner a Jazzový orchestr Čs. rozhlasu. První album, v jehož názvu je titul filmové detektivky Ladislava Rychmana, k níž v polovině padesátých let Krautgartner napsal hudbu, je průřezem editorům dostupným tanečním materiálem, nahraným v období 1942-1967 různými orchestry pod vedením či za klarinetové a altsaxofonové spoluúčasti hudebníka (Concertino in c minor, Čert ví proč, Poznáte lehce náš rytmus, Nebe na zemi). Disk, poskládaný z nahrávek s JOČRem pořízených pod Krautgartnerovou taktovkou, obsahuje podstatně náročnější, výhradně původní skladby dirigenta (Radary nad městem, Neony), Luďka Hulana, Kamila Hály (Intensity, Tři na čtyři), Karla Velebného (Zčista jasna, Dvojitý nelson), ale i předního domácího představitele soudobé vážné hudby Pavla Blatného (Passacaglia, Modely pro K. K.). Oba tituly jsou vypraveny cennými buklety s erudovaným průvodním slovem Věry Pavlíkové a svou odlišnou dramaturgií věrně ilustrují Krautgartnerovu hudební dvojkolejnost, zčásti vynucenou okolnostmi jeho rozhlasového angažmá v šedesátých letech. Historie českého jazzu je tímto vydavatelským počinem Producentského centra Františka Rychtaříka zmapována zase o něco důkladněji.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
