Příliš krotké vzpomínání na dětství. Prozaická prvotina Filipa Koryty postrádá údernost jeho poezie

Přebal knihy Filipa Koryty: Falknov Calling|foto:Nakladatelství Druhé město

Jeden z čelných představitelů tuzemské slam poetry, v kteréžto disciplíně získal roku 2017 dokonce titul mistra České republiky, se ve svém prozaickém debutu vrací do světa vlastního dětství a dospívání, překvapivý je ovšem hlavně způsob, jakým tak činí. Zůstává sice věrný své zálibě v krátkých až lapidárních textech, razantní ostrovtip ovšem vystřídala čtenářsky o poznání méně atraktivní nostalgie.

Literární mapa autorova dětství a dospívání

Kulisy jeho vyprávění prozrazuje už samotný titul knihy, kde Falknov odkazuje k západočeskému městu Sokolov. Právě na tomto místě strávil autor prvních dvacet let svého života. Své vzpomínkově laděné texty rozdělil do čtyř oddílů, nazvaných Doma, Venku, Pryč a Jinde, a nadepsal je názvy ulic, s nimiž jsou spjati jejich protagonisté. Časový záběr zaznamenaných událostí ovšem výrazně překračuje osobní životní obzor autora, který se narodil v roce 1989, neboť skrze některé tradované historky se často vracíme do doby před pádem komunistického režimu, kdy někteří „vesele budovali socialismus a podivné milostné trojúhelníky“. Jen málo mikropovídek se ale může pochlubit výraznější pointou nebo žádoucím přesahem, nápadná je rovněž absence humoru a nevýraznost stylu.

Čtěte také

Veškerá bída společnosti pramení z rozporu mezi tím, co lidi dělají a co chtějí dělat, říká slamer Filip Koryta alias Dr. Filipitch

Možná je na vině i autorova přiznaná opatrnost, pokud jde o roky a vzpomínky časem dosud neobroušené. To samozřejmě neznamená, že si kniha Falknov Calling nenajde své čtenáře. I já coby autorův jen o pár let starší vrstevník a příslušník stejné generace X dovedu ocenit, jak živě dokázal vylíčit klíčové atributy dětství v devadesátkách. Skláním se rovněž před jeho nemilosrdnou upřímností, která mu zřejmě mezi příbuznými a známými mnoho sympatií nevynese.

Přesto musím říci, že jsem čekal více – jak po formální stránce, tak co do plastičnosti jeho autoportrétu i obrazu samotného Sokolova. Jak totiž nedávno prozradil ve vltavské Vizitce, dotyčné město je vlastně jen záštita. Může být, ale potom už toho opravdu mnoho nezbývá…