Veškerá bída společnosti pramení z rozporu mezi tím, co lidi dělají a co chtějí dělat, říká slamer Filip Koryta alias Dr. Filipitch
Říká o sobě, že je hledač smyslu, a když nepřichází, sám si ho vytváří. Vystudoval učitelství češtiny a psychologie, patří mezi nejúspěšnější zástupce české slam poetry a věnuje se také psaní: letos mu do sbírky přibyly dvě knihy, jedna básnická a jedna prozaická. Hostem vltavské Vizitky byl Filipa Koryta, kterého slamoví fanoušci znají jako Dr. Filipitche.
Trochu se prý stydí za to, že koronavirový rok 2020 prožil hezky. Od konce května do září měl nabitý program, a jak ve Vizitce řekl, v podstatě se nezastavil. Také mu vyšly dvě knihy: brněnské Druhé město poslalo do světa jeho prozaickou prvotinu Falknov Calling, v nakladatelství Hnízdo slamového parťáka Tomáše Kůse pak vyšla sbírka básní Fotogenické problémy.
Když Filip Koryta dumal, jak básně seřadit, napadla ho výstavba dramatu podle Gustava Freytaga, což ve vltavském rozhovoru s Janem Anderlem detailněji rozvedl. Kniha Falknov Calling je pak souborem 182 hravých, vypointovaných a občas krutých minipovídek, které inspirovalo město Sokolov, kde autor strávil dětství. „Sokolov se stal Sokolovem roku 1948 a celá kniha pracuje s jistou měrou kódování. Přišlo mi, že dává smysl zakódovat i město. To, co se v knize píše, je nadčasové a město je vlastně jen záštita,“ vysvětluje slovo „Falknov“ – der Falke je německy sokol – v názvu.
Slam vnímám jako platformu
Dnes Filip Koryta žije v Plzni, kam ho zavedla kombinace lásky k četbě a lásky k tehdejší dívce. Přes zastávku v Brně a dvouleté intermezzo v Praze se do Plzně vrátil a rozhodl se, že svůj pedagogický obor čeština – psychologie dostuduje. „To, že by ze mě mohl být dobrý učitel, jsem zjistil až během povinné praxe,“ odpovídá na dotaz, zda ho to ke vzdělávání táhlo odmala. „Dokud jsem s tím nebyl konfrontovaný, nepřišel jsem na to, což je smutné, protože takhle člověk nezjistí, že by mohl být třeba dobrý golfista nebo architekt. Mám ostatně takovou teorii, že veškerá bída společnosti pramení z problematiky synchronizace. Z toho, co lidi chtějí dělat a co dělají. Tam vzniká ta tenze,“ míní.
Čtěte také
Jedenatřicetiletý Koryta dnes patří mezi nejúspěšnější české slamery, v roce 2017 dokonce zvítězil na mistrovství republiky. Datum svého prvního slamu – 24. dubna 2016 – si pamatuje přesně: bylo to totiž třicet let od černobylské katastrofy. Jako „klasický“ básník je úsporný, což by se slam poetry jakožto specifickým básnickým přednesem, který řada českých slamerů nahrazuje improvizací, teoreticky mělo vylučovat.
Koryta si to ale nemyslí. „Slam vnímám víc jako platformu než jako žánr. Přijde mi legitimní přijít před publikum s poezií, na slamech mám ostatně v plánu číst i Fotogenické problémy. Zároveň je ale úplně v pohodě přijít s prózou, třeba Martin Reiner, jeden ze zakladatelů slamu u nás, četl ze svých prozaických knih.“
Koryta ve Vizitce mluvil i o svých autorských plánech a také o písních, které si pro rozhovor vybral. Zatímco kapely White Lies anebo Two Door Cinema Club ovlivnily hudbu, kterou sám jako hudebník dělá, pop punkoví Blink -182 zase mohou za to, že se Koryta jako teenager rozhodl pro obživu uměním.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
