Povídky Marka Vadase, Bally, Moniky Kompaníkové a dalších slovenských spisovatelů

Marek Vadas: Ticho

Anděl strážný mu nadiktoval knihu, ve které je „všechno“. A on teď sedí v hospodě U lva a lidé za ním chodí, aby jim poradil, jak mají žít. Povídku z knihy Šest cudzincov uvádíme v původním znění.  

Zatím poslední povídková sbírka slovenského spisovatele a novináře Marka Vadase Šesť cudzincov vyšla na Slovensku v roce 2022 a objevila se mezi nominovanými tituly v Desítce Anasoft Litera. Přestože si Marek Vadas pro své příběhy rád volí exotické prostředí, nejsou pro něj reálie cizokrajných měst ani venkova tím nejzásadnějším.

Nespravedlivě rozvržený svět, v němž je luxus bohatých zaplacen bídou chudých, je téma celoplanetární. Vadase zajímají lidé na okraji, s nimiž se nikdo a nic nemazlí.  

Monika Kompaníková: Miesto pre samotu

Život v jednom z posledních domů se sedlovou střechou je klidný. Jednou za čas sice praskne tabulka skla na vchodových dveřích, ale nic jiného se neděje. Po obyvatelích nikdo nechce nájem, nikdo si jich nevšímá. Skoro jako by oni ani dům už neexistovali. Ale přesto se stereotypní běh života obyvatel brzy změní.

Lucie, hlavní postava této povídky, si již zvykla na samotu a nebojí se jí, přijímá ji. Naopak se spíše obává života, a co všechno se může stát, když se otevře světu. I přes Luciinu uzavřenost nám autorka umožní nahlédnout do malých detailů jejího života a do života lidí žijících v domě, na který již ostatní zapomněli. Povídku uvádíme v původním znění.  

Slovenská autorka Monika Kompaníková je dvojnásobnou finalistkou literární soutěže Poviedka. Debutovala knihou krátkých próz s názvem Miesto pre samotu, za kterou získala Cenu Ivana Kraska. Její kniha Pátá loď byla v roce 2017 zfilmovaná pod stejným titulem režisérkou Ivetou Grófovou. Nyní pracuje jako redaktorka knižní edice Denníku N.  

Balla: Smrť vo Vrútkach

Když byl spisovatel a sodomita Gustav von Aschenbach schopný zemřít v Benátkách, co by to nezvládl ve Vrútkách? Naučil se slovensky a tradá za tím zvláštním okouzlujícím a disciplinovaným národem! Poslechněte si vtipnou filozofickou parodii na slavnou novelu, která si z její slávy hlavně utahuje. Poslechněte si ji v autorově rodném jazyce, tedy ve slovenštině, jazyce, který se Aschenbach naučil s takovou rozkoší. 

Nepřehlédnutelný slovenský spisovatel Vladimír Balla (1967) publikuje výhradně pod svým příjmením Balla. Narodil se v Nových Zámcích, kde po dokončení bratislavské Vysoké školy ekonomické, začal pracovat na Okresním úřadě.

Úřednickou práci po nocích doplňuje psaním, při čemž si už za svou prozaickou prvotinu Leptokaria v roce 1996 vysloužil Cenu Ivana Kraska. Za svou osmou knihu, za román V mene otca, v roce 2012 obdržel nejprestižnější slovenskou literární cenu Anasoft litera. V češtině zatím vyšly jeho dva autorské povídkové výbory Naživu (Kniha Zlín, 2018) a Je mrtvý (Větrné mlýny, 2021).   

Daniela Kapitáňová: 1920–1996

Chybovat je lidské. I tak by mohl znít velmi stručný obsah této povídky s názvem 1920–1996. Čísla ohraničují životní data hlavního hrdiny Ludvíka Kaputa, který se zpovídá ze svého činu.

Nešťastná láska mu v mládí zamotala hlavu. Jmenovala se Judita Mazanová a byla jeho sousedkou. Ludvíkova sestra Helena mu jednou oznámila, že Judita už přítele má. Netrvalo dlouho a vdala se. Helena věděla, že to Ludvíka trápí a snažila se mu pomoci. Dala mu radu, jak by mohl Juditu získat pro sebe.

Kdyby ale Ludvík věděl, za jakou cenu ji získá, svoji sestru by neposlechl. V dopise na rozloučenou se Ludvík snaží omluvit za vše, co jeho touha nakonec způsobila – zmařený lidský život a dva nešťastné osudy.  

Autorka Daniela Kapitáňová se řadí mezi nejčtenější slovenské spisovatele. Právě s dílem 1920–1996 uspěla v roce 1996 v soutěži Poviedka. Od té doby vydala mnoho dalších knih a novel. Mezi nejznámější tituly patří například Kniha o hřbitově, která byla přeložena do několika světových jazyků, nebo Ať to zůstane v rodině. Kromě psaní knih se věnuje divadlu. Jako absolventka pražské DAMU v oboru divadelní režie spolupracuje s košickým divadlem Thalia.   

Braňo Hochel: Prípad pani Katky

Augustýn Šterberg se vyučil kloboučníkem, zkušenosti sbíral ve Vídni i v Paříži a nedlouho po návratu do právě samostatné republiky už jeho módní bratislavské kloboučnictví nadmíru prosperovalo. A zamiloval se, zoufale a marně, do slečny Kataríny s nejkrásnějšíma nohama, jaké kdy po světě chodily.

Oženil se, zplodil syny, ovdověl a nakonec mu kloboučnictví znárodnili. Osaměla i paní Katka, kterou občas náhodně potkal a nepřestal po ní toužit, stále marně. Ale někdy se stanou věci, které už nikdo nečeká a ještě na tom nejnepravděpodobnějším místě. Povídku z knihy Gombíky uvádíme v původním znění.  

Slovenský spisovatel Braňo Hochel se narodil v roce 1951 v Bratislavě a zemřel v roce 2015 tamtéž. Studium slovenštiny a angličtiny absolvoval na FF UK Bratislava v roce 1975 a od té doby na fakultě i působil. Byl externím redaktorem Revue světové literatury a Kultúrneho života. Od počátku 70. let publikoval literární kritiky, věnoval se výzkumu překladu a interpretaci děl slovenských autorů. Překládal z angličtiny.