Čtěte a žasněte. Českého vydání se dočkala Ballova nejnovější kniha Je mrtvý
Už dvacet let se živí jako úředník a přitom píše groteskní, humorné a sžíravé prózy, kvůli nimž je přirovnáván k Franzi Kafkovi nebo k Thomasi Bernhardovi. Slovenský spisovatel Vladimír Balla své knihy podepisuje pouze Balla. Což platí i pro tu nejnovější, nazvanou Je mrtvý, která nedávno vyšla česky.
Desítky bizarních mikropříběhů
Dvousetstránkový svazek obsahuje několik desítek krátkých textů, mezi nimiž převažují mikropovídky pohrávající si se čtenářským očekáváním. Některé z těchto příběhů se ovšem točí kolem jediné scény a leckdy nemají daleko k anekdotě či aforismu.
Pojítko i stěžejní rys jinak dosti rozmanitého souboru představuje právě autorova nepředvídatelnost, která z četby jeho textů dělá nemálo zábavný a osvěžující zážitek.
Ze zástupu rázovitých a obvykle bezejmenných figurek vystupuje sice trochu do popředí postava jménem Krak, ale i její obrysy zůstávají dosti mlhavé.
Ballova osobitá poetika a účinek jeho textů totiž stojí na absurditě a překvapivém vyústění jím vystavěných situací, na jeho odvážných narativních, myšlenkových i jazykových přemetech a v neposlední řadě na jeho schopnosti trefně a vtipně glosovat vybraná témata, počínaje nacionalismem a literaturou konče.
Jednotliví protagonisté povídek tak mívají za úkol především ilustrovat autorem vysmívané lidské i společenské nešvary. Balla ve svých textech projevuje sympatickou míru sebeironie, takže jeho výpověď o současném světě se jeví být stejně autentická jako kritická.
Angažovanost a humor se nevylučují
Ani autorova vypravěčská nevázanost tak docela nezakryje vážný podtón jeho knihy, která vrhá nepříjemně ostré světlo na mnohé problematické stránky dnešní společnosti. Lidský jedinec v Ballově podání bývá tvor notně osamělý, životem zklamaný a marně hledající vysvobození z ubíjející každodennosti v alkoholu, cynismu či povrchních vztazích.
Pozitivní tón do vyprávění vnáší autorův humorný nadhled, s nímž dění kolem sebe pozoruje a komentuje.
Podobný dojem jako z knihy Je mrtvý jsem si naposledy odnášel z četby sbírky povídek Rosy Liksom, česky vydaných pod názvem Život je jen náhoda, jakési fiktivní černé kroniky vynášející ze dna finské společnosti bizarní mikropříběhy plné překvapení a černého humoru.
Naproti tomu v současné tuzemské literatuře podobný literární úkaz dosud marně vyhlížím.
Související
-
Tichá pomoc a Dědictví. Dvě hořké povídky Kateřiny Tučkové o vyrovnávání se s minulostí
O tajné organizaci Stille Hilfe, která pomáhala bývalým aktivním nacistům, i o utíkání od věcí, kterých se není možné zbavit. Poslechněte si dvě povídky současné autorky.
-
Role glosátora není pro každého. Svědčí o tom i knižní debut s názvem Děti tlačí traktor
Knihou s názvem Děti tlačí traktor, kterou vydalo Nakladatelství Petr Štengl, literárně debutuje dosud na film zaměřený Vít Kořínek, jenž v současnosti pracuje na FAMU.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
