Role glosátora není pro každého. Svědčí o tom i knižní debut Víta Kořínka s názvem Děti tlačí traktor
Knihou s názvem Děti tlačí traktor, kterou vydalo Nakladatelství Petr Štengl, literárně debutuje dosud spíše na film zaměřený Vít Kořínek, jenž v současnosti pracuje na FAMU jako koordinátor programů vyučovaných v angličtině. Svazek čítající necelých sto stran obsahuje pestrou směsici jeho básní, mikropříběhů a zápisků, které napsal v průběhu uplynulé dekády.
Autor narozený v roce 1985 zatím vlastní literární tvorbu prezentoval pouze časopisecky nebo na svém blogu a přítomná kniha bohužel vzbuzuje dojem, že se do ní z Kořínkova šuplíku vešlo takřka všechno. Přestože přítomné texty nezapřou vzdělaného a sečtělého pisatele, málokterý z nich dokáže při první, neřku-li druhé četbě výrazněji zaujmout či překvapit. Zralý debutant, jemuž je nepochybně bližší poloha pozorovatele a komentátora než vypravěče, tu bez většího ladu a skladu vrší prózou i veršem zaznamenané postřehy, situace a obrazy, které jen zřídkakdy oplývají kýženým přesahem, slibovaným nakladatelskou anotací.
Příliš mnoho textové hlušiny
Námětem Kořínkových textů, lavírujících mezi deníkem a fikcí, se stávají povýtce banální výjevy, odehrávající se kupříkladu na zastávkách, ve vlaku, na úřadech či během rodinných sešlostí. A stejně suchopárné a plytké naneštěstí zpravidla bývá i jejich zpracování, postrádající potřebnou míru nadhledu, fantazie či humoru. Ačkoliv je autor očividně jiného názoru, glosování naší společnosti a dnešní doby nebude tak docela jeho parketa. Na výsledném dojmu pak nepřidá ani nedbalá redakce knihy, kterou hyzdí množství chyb.
Vít Kořínek bohužel ve své knižní prvotině zůstal uvězněný v banalitě skutečnosti – i když místy zachycené prostřednictvím fikce –, kterou se mu navzdory usilovné snaze příliš nedaří nahlédnout z nějakého nového úhlu ani nějak neotřele uchopit či pojmenovat. Sdílení podobných dojmů s autorem může snad potěšit čtenáře románu, neboť v takovém případě ke vzácné shodě dotyční dospějí odlišnými a svébytnými cestami, avšak pokud nás ničím zásadně nepřekvapí četba knihy, jako je ta Kořínkova, pak je podle mě cosi v nepořádku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
František Hrubín: Srpnová neděle. Dva horké letní dny v malé jihočeské vsi
-
Marguerite Durasová: Milenec. Skandální příběh zakázané lásky zámožného Číňana a francouzské dívky
-
Zemřel spisovatel Vladimír Páral. Poslechněte si jeho vyprávění ve vltavských Osudech
-
Podivuhodná dobrodružství barona Prášila. Příhody okouzlujícího vypravěče a lháře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.