Petra Hůlová: Těhulkovský konec světa 2

31. červenec 2018
02772225.jpeg

Snažím se to Ondřejovi už potřetí vysvětlit.

Pomalu opakuju: „Nárokujeme si svobodu vyloučit z našeho života cokoli obtížného. Nárokujeme si svobodu přijímat jen to, co se nám líbí, zbytek bychom nejradši zametli pod koberec. Včetně dětí s Downovým syndromem, které se v Čechách drtivá většina těhotných žen rozhoduje potratit.“

„Souhlasím s tebou, že jsme snad trochu moc posedlí perfektností,“ reaguje Ondřej, můj dlouholetý známý. „Ale nesouhlasím s tím, že by každá žena neměla mít právo svobodně se rozhodnout o tom, zda porodí, či neporodí mongoloidní dítě. To je přece věc svobodného rozhodnutí a nikdo nemá právo jí a jejímu partnerovi do něj mluvit. Navážet se do lidí, co se za takových okolností rozhodnou pro interrupci, je hnusný,“ řekl mi. „Nezaslouží si to. Je to jen tvoje agresivní obrana. Vyšly ti blbě krevní testy a ty tvrdohlavě odmítáš nechat si udělat další a dozvědět se tak pravdu o tom, jestli čekáš zdravý dítě, nebo ne.“

Petra Hůlová: Těhulkovský konec světa

02618813.jpeg

Ačkoli mladší z obou dětí se narodilo už před osmi lety, vše podstatné o průběhu těhotenství si pamatuji. A ačkoli si už podruhé slibuji, že se na tu mašinerii vykašlu, absolvuji nakonec podle plánu i všechny lékařské prohlídky. Jen na genetické krevní testy se mi nechce, vždyť na potrat bych stejně nešla, říkám si. Ale nakonec na testy jdu.

„Nechci nikomu upírat právo rozhodnout se, jak chce,“ říkám mu. Ale zatímco jsou rozhodnutí, co v nás mobilizují to, co je v nás dobrého, jiná stejně tak svobodná rozhodnutí jsou spíš výsledkem rysů, s kterými bychom měli bojovat: slabosti, strachu, pohodlnosti. To, že se rozhodujeme svobodně, přece neznamená, že všechna naše svobodná rozhodnutí jsou si rovná.

Myslím si: Místo toho, aby nás společnost podporovala ve snaze naše slabosti překonávat, etabluje svobodu nechat se jimi ovládnout nejen jako něco, na co má každý z nás právo, ale interrupci ze strachu z narození dítěte s Downovým syndromem mají mnozí za něco, co je tabu byť i kritizovat.

Jenže individuální svoboda rozhodnout se ještě neznamená, že nemůžeme důvody, které k oněm svobodným rozhodnutím vedou, zpochybňovat. Naopak, měli bychom. Přestože k variantě „chci donosit dítě s Downovým syndromem“ v genetické poradně žádné informační letáky neleží. A je zásadní to změnit. Přestože to je možnost, kterou nás, těhotné, jen a pouze straší. A ano, chybí i podpora sociálního systému. Ale snímá to z nás zodpovědnost?

Boj proti české porodní rutině je těžký pro nás všechny, říká ředitelka Festivalu o těhotenství

03623158.jpeg

Na jedné straně pasivita žen, na straně druhé systém, který jim moc šancí na jiný průběh porodu nedává. Dostává se ženám dostatečného respektu, když se rozhodují kde a jak rodit? A jak svobodné je vlastně jejich rozhodnutí?

„Fór je v tom, Ondřeji,“ povídám Ondřejovi, „že svoboda neznamená, že se můžu rozhodnout, ale že se rozhodnout musím. Že nemám jinou možnost. Dala jsem přednost tomu, nejít na další krevní testy i proto, že jsem se do situace, kdy bych se musela rozhodovat o životě svého nenarozeného dítěte, raději vůbec nechtěla dostat. Něco jako když se z obav před nechtěným nakupováním obloukem vyhneš nákupnímu centru. Nebo když radši nejdeš do hospody, protože zrovna abstinuješ. To je taky svého druhu jednání řízené strachem. Strachem z možného selhání, kterému se chceš preventivně vyhnout.“

„To je ale ukončení těhotenství taky,“ říká Ondřej. „Bojíš se, že to dítě nezvládneš, necítíš třeba podporu okolí a tak do toho preventivně nejdeš. Nemůžeš nikoho napadat za to, že si vybral tuhle snazší cestu, Petro,“ říká mi.

„Snazší cestu, snazší cestu, snazší přece vůbec nutně není,“ oponuji Ondřejovi. Znám víc žen, co litují potratů, co na ně šly, než těch, co by litovaly potratů, co si je na poslední chvíli rozmyslely. Nehledě na to, jestli čekaly zdravé, nebo postižené dítě.

Petra Hůlová: Lidi budou opakovat: chudáci děti

Spisovatelka Petra Hůlová byla hostem Radiožurnálu

Povídka současné české spisovatelky o lásce a jedné velké životní změně. On-line k poslechu do neděle 7. ledna 2018.

A to mi Ondřej taky vyčetl. Že mluvím jako katolička z Pochodu za život, co je pro generální zákaz potratů.

Ne. Nejsem katolička a nejsem pro zákaz potratů. Jsem feministka, epizodní lesba, rozvedená, co má manželství především za oboustrannou past a hulí.  

Jen mi prostě něco říká, že snažit se vyhnout tomu, co nám nakládá náš vlastní život, znamená to de facto neunést. Nebo spíš neumět unést ho, ten svůj vlastní život.

S tím, že má každý zcela nezpochybnitelné právo se pro to naprosto svobodně rozhodnout.

Spustit audio
autor: Petra Hůlová