Petr Vizina: Fingerlandovy a naše Hebrejky
Prvně se v té knize setkáte s pramáti Evou, mýtickou ženou, od které jako lidé odvozujeme svůj původ. Rabínská spekulace říká, že Evu s Adamem stvořil Hospodin zhruba jako dvacetileté. Stejná tradice dodává, že oba novorozenci pojedli zakázané ovoce ještě tentýž den, co přišli na svět, totiž v pátek.
Od starověku hrála Eva roli svůdnice, zato moderní popkultura ji často vidí jako vždy mladou, učesanou a žádoucí. „Těžko soudit, co si o jejím vzhledu myslel Adam, žádné srovnání neměl,“ uvažuje Jan Fingerland, profesí rozhlasový komentátor a nově autor Knihy nazvané Hebrejky.
Čtěte také
Fingerland píše o ženách, které nacházíme v posvátných textech židovstva a křesťanstva. Všímám si, že bere posvátný text vážně, ale ne nutně doslova. Rozumí hebrejštině, tedy jazyku, v němž je většina vyprávění sepsána. Ví, jak se s textem starým několik tisíciletí popasovali dávní a současní rabíni i teologové, k vyprávění povolává poznatky z historie i geografie. Ukazuje, jak story o zakázaném ovoci chápal malíř zkraje 16. století a jak si ji vykládají dnešní literární vědci nebo psychoanalytici. Pokud nevíš, co psali ti před tebou, nenapíšeš dobrou báseň, poznamenal kdysi jeden z českých básníků. Pro vykládání biblických textů to platí stoprocentně.
O postavách v Bibli máme větší či menší ponětí. Jákob se pral s andělem, Josefa sourozenci hodili do studny, před Mojžíšem se nejprve rozestoupilo moře a později mu Hospodin nadiktoval desatero, kdybych měl jmenovat těch několik, které popsal v Postavách a příbězích Bible například nobelista Elie Wiesel. Většinou se mluví o otcích víry, Fingerland si vybral jejich ženské protějšky.
Čtěte také
Jména ženských hrdinek, které si Fingerland vybral k vyprávění, někdy ani Bible nezachycuje. Často jsou to ženy význačných mužů, Noemova žena, Lotova žena, nebo Putifarka – ta se ovšem navždy zapsala do paměti slabostí pro jiné muže.
Další ženy jmenujeme podle místa, odkud pocházejí, třeba Královnu ze Sáby, tedy z dnešního Jemenu. Že Bible vypráví také příběhy bezejmenných, můžeme říci i o dvou ženách, které prosluly tím, že se před králem Šalamounem přely o dítě. „Jestli se někdo v ženách vyznal, byl to jistě král Šalamoun. Vždyť měl sedm set manželek a tři sta konkubín. Dvě ženy, které ho proslavily nejvíce, ovšem jeho ložnicí neprošly,“ začíná jedna z kapitol Fingerlandových Hebrejek.
Čtěte také
Fingerlandův vypravěčský talent připomene, že původně si ty příběhy lidé vyprávěli. Daleko později zapsali do knih. Vyprávění si nárokuje plnou pozornost naslouchajícího, dokud příběh není odvyprávěn a ani tehdy není zcela zřejmé, co jsme vlastně slyšeli. Obrazy zůstávají s námi, z času na čas se připomenou a žádají si nové slyšení a tedy nový výklad.
Evangelijní příběh Josefovy snoubenky Marie Fingerlandovo vyprávění o jednadvaceti židovských ženách v Bibli uzavírá. Příběh tak známý, že se nejspíš budeme divit, až o Vánocích zjistíme, jaké obrazy si dosazujeme do idyly jesliček. Spisovatel C. S. Lewis kdysi poznamenal, že ti, kdo se s biblickými texty setkávají v kostelech a modlitebnách, jsou možná připraveni o čtenářský zážitek. Vědí totiž, jak ten který příběh končí. A taky často s příběhem dostávají návod, jak mu rozumět.
Čtěte také
A ještě na jednu věc Fingerlandovy Hebrejky upozorňují. Totiž že žádný z textů, o kterých píše a které považují lidé víry za posvátné, nespadl přímo z nebe. Jsou čímsi na způsob společného podniku, joint venture Boha a člověka. Svěřené vyšší mocí do péče přepisovatelů, vypravěčů a vykladačů, kteří dokáží být stejně tak věrní jako někdy omylní. Příběhy, třeba jako ten o pramáti Evě, se svým dějem milionkrát opakují a přenášejí do stále nových forem. Lidé o nich přemýšlejí, přetvářejí je, polemizují s nimi. Nechejte si vyprávět.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
