Petr Hruška: Tence, obyčejnou tužkou
Měl jsem rozepsanou báseň, ale muselo to počkat. Byl předposlední dubnový týden před devíti lety.
Už řadu měsíců jsem svými čtenářskými a redakčními a přátelskými poznámkami opatřovat nový rukopis Jana Balabána, který vznikal neobyčejně bolestně a pomalu. Do poslední chvíle nebyl definitivně rozhodnut ani název – Honza rozvažoval, zda se bude jmenovat „Zeptej se otce“ nebo „Zeptej se táty“.
Čtěte také
Dělali jsme to tak vždycky, od svých debutů, které vyšly ve stejný den u stejného nakladatele. On, pozorně skloněný nad každým veršem každého mého rukopisu, připisoval si na papír svoje postřehy, názory, prožitky a výhrady, vždy jen tence a obyčejnou tužkou, cítil jsem v tom jakýsi elementární respekt k původnímu textu, přestože jeho komentáře dokázaly být řízné a náročné.
Cítil jsem v tom vážnost a opravdovost, s jakou přistupoval k tomu, pro co se vnitřně rozhodl. Já se pokoušel o totéž na stránkách jeho próz, z nichž právě sestavoval nový celek. Všechny knihy, které jsme do té doby on nebo já vydali, prošly nejprve tímto přátelsko-redakčním procesem, na který padly dlouhé večery, při nichž se nepilo. Když se zpětně ohlédnu po svém literárním osudu, vidím, jak jej lemují ta přesná, slabounce psaná slova.
Čtěte také
Měl jsem čerstvě dopsanou báseň a těšil jsem se, až mu ji ukážu, ale muselo to počkat. Ještě pořád byl předposlední dubnový týden před devíti lety, a třebaže moje redakční práce nad jeho rukopisem byla právě ukončena, domluvili jsme se, že v neděli spolu text pro jistotu ještě jednou projdeme, než poputuje do nakladatelství Host, kde jej vzrušeně vyhlíželi. V pátek Jan Balabán umřel.
Měl jsem čerstvě dopsanou báseň a uvědomoval jsem si, že bude první, u níž se už žádné slovo obyčejnou tužkou neobjeví. 30. dubna před devíti lety, v den Honzova pohřbu, jsem ji doplnil o věnování.
POŘÁDNÉHO TUŇÁKA
Janu Balabánovi
Pořádného tuňáka
aby s námi otřáslo
to nehasnoucí stříbro ryby
plesknuté do listů novin
mrtvých novin na ryby
Pořádného tuňáka
který by stačil na nějaký čas
aby nás zase jednou
záblo v zápěstích
nad těžkým stříbrem světa
pronést ho kolem
strmých zad
bankovních domů
a společně pak doma rozbalit noviny
předvolební držky potřísněné rybinou
vyhlížejí ještě vychcaněji
veliké tělo na mělčině novin
na mělčině stolu
Pořádného tuňáka
až se rozčeří
seprané volány domácího ticha
až si najednou vzpomeneme
co všechno jsme tady sakra
chtěli
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.