Jan Balabán: Zeptej se táty
Román ostravského spisovatele Jana Balabána Zeptej se táty vznikal těžce. V tomto případě se však k obvyklé tíze přidalo nad jiné tíživé téma smrti vlastního otce. Balabán až do poslední chvíle váhal nad definitivní podobou rukopisu, s přítelem Petrem Hruškou probírali stránku po stránce a byl to nakonec právě on, kdo po Balabánově smrti provedl poslední úpravu textu.
Román, který se stal v anketě Lidových novin knihou roku 2010, připravila spisovatelka Blanka Kostřicová pro Český rozhlas jako osmidílnou četbu. V ostravském studiu ji natočil režisér Radovan Lipus s hercem Norbertem Lichým. Redaktorkou pořadu byla Eva Lenartová. Knihu roku 2010 vysíláme od 12. do 19.ledna, vždy v 18.30. Všechny části četby budou k dispozici k poslechu ještě týden po odvysílání na webu Vltavy (www.rozhlas.cz/vltava/stream).
„Ta cesta vedla od určité bazální nedůvěry, od určitého katastrofického pocitu, že věci jsou v háji na věky, ať už dělám, co dělám... k určité důvěře v hodnotu lidského života. (…). Dospíval jsem postupně k přesvědčení, že člověk prožívá dramatický příběh. Že jeho život není slet nesmyslných pohybů, že to není takové to existencionalistické marné škubání se s perspektivou smrti, ale že vlastně jsou to uzlové okamžiky a body, které mají nezadatelnou hodnotu.“
Úvodní citace, v níž ostravský spisovatel Jan Balabán popisuje cestu k autenticitě svých textů, je z rozhovoru, který v roce 2007 poskytl Českému rozhlasu. O silné míře autenticity se v souvislosti s jeho psaním hovořilo vždy, Balabán je pokaždé nějakým způsobem ve svých příbězích přítomen, což v případě románu Zeptej se táty platí možná více než kdykoliv jindy. Román Zeptej se táty vznikal těžce, ostatně Jan Balabán nebyl autor, který chrlil jednu knihu za druhou. V tomto případě se však k obvyklé tíze přidalo nad jiné tíživé téma smrti vlastního otce. Balabán až do poslední chvíle váhal nad definitivní podobou rukopisu, s přítelem Petrem Hruškou probírali stránku po stránce a byl to nakonec právě on, kdo po Balabánově smrti veden poznámkami a hodinami nekonečných debat provedl poslední úpravu textu. Jan Balabán v knize tak trochu otevírá bájnou Pandořinu skříňku, když nechává pozůstalé mučit pochybnostmi a otázkami, na které už na věčnost odšedší spiritus agens veškerého dění, tedy zesnulý otec, nikdy neodpoví. Každý z hrdinů se s touto na první pohled bezvýchodnou situací vyrovnává těžce a každý jinak. Pod tíhou otcovy smrti a osočujících dopisů fanatického Petra Wolfa, jež se snaží pošpinit otcovu památku, si uvědomují uzlové body vlastního života. Útok na morální ikonu rodiny je přinutí nějakým způsobem definovat svůj vlastní morální kredit. Román Zeptej se táty je rozhodně čtení vážné, místy až s patetickými přesahy. Přestože autor sám říkával, že symboly a metafory jsou nudné patronky, tentokrát je pozval dále. Velmi promyšleně navíc pracuje s tajemstvím, což v jeho psaní rozhodně není nic nového. Vyžaduje od čtenáře, potažmo od posluchače, přímou spoluúčast v hledání souvislostí a odkrývání příčin a následků. „Rozum se zkrátka musí namáhat, aby srdce vidělo přesně“ (Petr Hruška). Vzhledem ke složitosti textu, jeho silné obrazivosti, častému střídání vyprávěcích rovin a autorských východisek byla rozhlasová realizace velkou výzvou. Osmidílnou četbu z románu Jana Balabána Zeptej se táty pro rozhlas upravila spisovatelka Blanka Kostřicová. V ostravském studiu pak za technické spolupráce Hany Plecháčkové natočili režisér Radovan Lipus a herec Norbert Lichý. Nebýt předčasné smrti v dubnu loňského roku, 29. ledna by Jan Balabán v jedné z ostravských hospod oslavil rovnou padesátku.
Eva Lenartová
Od 13. ledna k poslechu zde.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
