Petr Beneš: Plíce ročník 65
Viděl jsem plíce stejně staré jako já, na rok přesně. Nebylo to na rentgenu a nebyly to ty moje. Ačkoliv zrovna na vlastní plíce bych se hledět asi nebál. Na rozdíl od jiných orgánů záměrně jim neškodím. I tak ale jsou se mnou už 58 let. Prošli jsme si dobami, kdy se doma, ve sborovně škol, na úřadech, v restauracích běžně kouřilo, navíc to byla léta plná smogu.
Vzpomínám, jak rád jsem procházel Malou Stranou zahalenou podzimní mlhou s lákavým tušením, že to zase odstůňu a budu si moct doma v klidu číst. Takže ani za stav svých plic bych vlastně neručil.
Čtěte také
Jenže tyto vrstevnice mých dýchacích orgánů nebyly ani mé, ani nikoho z živých. Stál jsem jim tváří v tvář (či lalokem v lalok?) v Muzeu Kampa. Byly z bronzu a vytvořil je skvělý umělec Zbyněk Sekal. Popiska: Plíce. Bronz. 1965. Stárnutí je poslední dobou vtíravým tématem mého života. K pousmání několika mých skvělých přátel ze skupiny 90 +.
Jenže jim se to usmívá! Vzpomínky na dobu před 40 lety mají zkreslené svou současnou situací. Já jsem před 40 lety maturoval, chodil i v mrazu bez čepice, s houštím dlouhých vlasů na hlavě, dokázal jsem na chmelové brigádě nespat tři dny a tři noci za sebou, a přitom číst nebohým spolužákům téměř celého Zeyerova Amise a Amila. Když dnes zůstanu vzhůru déle než do půlnoci, musím následující den skoro vyškrtnout z činného programu.
Čtěte také
Stojím tedy v muzeu před artefaktem vytvořeným v roce mého narození. Jeho bronzovost mu ale zaručuje existenci, která je ve srovnání s živým organismem, tedy mnou, skoro nekonečná. Což je v podivném rozporu s tím, že zpodobňuje orgán křehký a pomíjivý, který normálně pulsuje, stahuje se, pracuje, oživuje tělo.
Lze vůbec zpodobnit plíce, nemůžeme-li zároveň vyjádřit jejich podstatu, funkci pro život? A jsou to ještě plíce? Je mrtvola člověkem? Vzpomínám si na nedávný rozhovor s jedním horlivým hrobařem, který mi nadšeně líčil, jak připravuje nebožtíky do rakve individuálně, s ohledem na jejich svébytnost. Nějak nepietně to ve mně asociovalo muzeum voskových figur. Skutečnosti tím nepodobnějších, čím věrněji jsou provedeny.
Čtěte také
Sekalovy plíce jsou spíše než poctou onomu životně důležitému orgánu ironickou hrou. Vyňaty z kontextu jsou prostě tvarem, ne nepodobným abstraktním příbytkům, které Sekal současně vytvářel. Jenže co tu vůbec znamená vynětí z kontextu? Z lidského těla? Z umělcovy představy? Nebo z kontextu pomíjivého času skrze onu kovovost? Možná, že tyto plíce naopak svůj kontext vytvářejí. Patří k nim výstavní prostory, Vltava pod oknem, protější nábřeží, město, Země, vesmír. Nenápadně to vše i s námi vdechují, aby nás vydechly jindy a jinde?
Určitě se v nich něco děje, jen ve zcela jiném měřítku než ve mně. Představuji si, jak neporušeny přečkaly konec šedesátých let, normalizaci, emigraci svého tvůrce, revoluci, devadesátky – až dodnes.
Čtěte také
A srovnávám s tím, jak se ta léta podepsala na mě. Kdyby měl dobrý sochař zpodobnit mě, vznikla by asi podivná abstraktní drúza slibně se rozbíhajících ploch končících v prudké deformaci, vertikálních výtrysků naděje zlomených v půli, konvexních a konkávních tvarů necudně se deroucích do prostoru a plaše se zatahujících dovnitř, pootevřených otvorů, slibujících něco říct, a ucpaných žil zamotaných do sebe, rozběhů hmoty ven, ke zkoumání, a zaražených průhledů. Člověk. Bronz. 1965. Nedokončeno.
Realistické figurativní sochařství je podle mě dnes lež. Anebo žlutí tučňáci z plastu, jak se namnožili před muzeem u řeky. Spolu s nestvůrnými miminy v přilehlém parku a o kus vzdálenějšími sochami na mostě vytvářejí v tom našem svůj život, jiný. S plícemi z bronzu uprostřed.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.