Pavla Horáková: Z Božího Daru na Onen Svět

5. květen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pohled na Boží Dar

Možná že je dobře, že teď můžu bezpečně cestovat jen prstem po mapě. Aspoň nepřijdu o iluze, které si o některých místech dělám.

Mám zvláštní slabost pro libozvučná zeměpisná jména. Není na tom nic výjimečného. Pozoruhodným názvům tuzemských obcí se věnoval i mnohadílný televizní seriál. Zabýval se jednoslovnými jmény, ale moje záliba se týká názvů složených.

Čtěte také

Jako by jim dvouslovnost dodávala na důležitosti, tak jako Jan Novák nebo Karel IV. nejsou jen tak nějací Honza a Kája odvedle. Živým organismům propůjčuje bionomická nomenklatura úřední vážnost a lidským sídlům jistou vznešenost, zejména tehdy, když jejich jména už nejsou srozumitelná a jen probouzejí asociace, matné představy na základě zvuku nebo podobnosti s nějakým známým slovem.

Poslouchejte: Klášterecká Jeseň, Dominikální Paseky, Kostelní Hlavno, Panenský Týnec, Kostelní Myslová, Panenská Rozsíčka – taky se ve vás něco rozechví? Z mlh se vypínají gotické oblouky, v klenbách zní gregoriánský chorál, siluety řádových sester v dlouhých řízách se zjevují nehmotně jako víly, řeholníci obdělávají půdu a kontemplují. Ta jména mi asociují tichý život v zasvěcení, v promodlené krajině. Názvy jako Stará Bohyně a Onen Svět zase budí archaickou bázeň.

Z chrámů Páně do chrámu přírody zvou Borová Lada, Nebeská Rybná, Krásné Údolí, Jizerní Vtelno, Vlčí Habřina, Hadravova Rosička a Nová Včelnice – ani v jedné z těch obcí jsem nikdy nebyla, ale představuju si je jako místa líbezná a velebná.

Čtěte také

V hrdých jménech Rohovládova Bělá, Kropáčova Vrutice, Odolena Voda, Lhota Rapotina, Vojnův Městec a Vraždovy Lhotice řinčí řetězy, břinkají meče, nad sněhem se černají pobořené tvrze, pára jde od úst lidem i koním, v hustých hvozdech číhají lapkové a poutník musí mezi poli kráčet hlubokým úvozem.

Nevím, kdo byli Rohovlád, Kropáč, Odolen, Rapot, Vojna a Vražda. Ale vím, že Kardaš je rybník a jeho Řečice je potok, který z něj vytéká. Defurovy Lažany a Císařská Kuchyně pak odkazují k mladším pánům.

Z dob králů železných a zlatých se nám dochovaly třeba Uhlířské Janovice, pozdější dolování stříbra připomínají Hory Matky Boží, Boží Dar a Hlasivské a Řemíčovské Výlevy, těžbu opuky Kamenné Zboží, hraniční celníky Písařova Vesce, ke zpracování dřeva odkazují Smolné Pece, k rudnému hornictví a hutnictví Tři Sekery, Nový Metternich a Chodovská Huť. Od prastaré místní stavby odvozují své jméno Kamenné Mosty a na halas jarmarků upomínají Trhové Dušníky.

Čtěte také

Před očima mi procházejí rybníkáři, řeholnice, kováři, kupci, havíři i královny. Už jen jména dnes svědčí o zamlklých dějích a dávných lidech, kteří pojmenování místům vtiskli. Zní v nich dusot kopyt, klapot podkov, zapomenuté melodie. Ráda je vyslovuju nahlas, obracím je na jazyku jako bonbon. A čím častěji je opakuju, tím víc znějí jako zaklínadla. Lhota Netřeba, Věžovatá Pláně, Pustiměřské Prusy.

Vlastně ani nechci vědět, jak ta místa vypadají doopravdy. Vím, že některá z nich nemají v okolí dobrou pověst a ani pro své obyvatele, kteří musejí vypisovat dlouhé adresy, nejspíš zvláštní půvab nemají. Nechte si svá tajemství, Pohledští Dvořáci, co jste se dříve jmenovaly Frantálské Dvorce, i vy, Velká Hleďsebe a Zpupná Lhoto. Když si vaše jména přeříkávám, svírá se mi hrdlo steskem po zaniklém světě, který možná vůbec nebyl kouzelný. Nejspíš byl stejně všední jako ten náš, plný mrzutostí, marnosti a nepohodlí, úplně obyčejný. Umlkl a zůstala nám po něm jen ozvěna.

autor: Pavla Horáková
Spustit audio