Pavla Horáková: Až bude po všem, postavíme pomníčky

24. březen 2022

V pražské motolské nemocnici, v Galerii Ambulance, je k vidění výstava historických snímků pražského uměleckého a reportážního fotografa s charakteristickým rukopisem – Ferdinanda Bučiny. Jeho fotografie s podmanivou atmosférou zachycují výjevy nejen z Prahy a Čech, ale také z Podkarpatské Rusi a moravského Horňácka.

V Zakarpatí Bučina v roce 1936 pořídil snímky místní přírody, tamních obyvatel i dnes už dávno zaniklých židovských štetlů. Ale mě letos v únoru více než Ukrajina zajímaly fotografie z Javorníka zachycující krajinu Bílých Karpat, vesničany v krojích, jejich zvyky a polní práce.

Čtěte také

Teprve pár dní předtím jsem se totiž odtamtud vrátila. Strávila jsem na Moravě víkend na pozvání potomků hrdinného lékaře z Veselí nad Moravou. Doktor Josef Hlobil, bývalý italský legionář, působil ve Veselí od roku 1928. Svou tatrovkou objížděl i nemocné v odlehlých dědinách Horňácka. Po nacistické okupaci se zapojil do odboje, stál v čele legionářské skupiny Obrany národa. Společně s dalšími Veselany pomáhal převážet lidi přes Slovensko dál do zahraničí.

Mezi zachráněnými byli českoslovenští generálové, politici a akademici – celkem až čtyři stovky lidí. Svou tatrou doktor Hlobil převážel i zbraně. 24. července roku 1940 byl zatčen, uvězněn a nakonec v lednu roku 1943 v Berlíně popraven.

Dům, který si nechal postavit ve Veselí nad Moravou, stále stojí. Visí na něm pamětní deska připomínající jeho mučednickou smrt a před prahem byl nedávno vsazen kámen zmizelých. O kousek dál v dlažbě svítí několik stolpersteinů věnovaných továrnické rodině Beerových, jejíž členy také zavraždili nacisté.

Čtěte také

Spala jsem v domě, kterým během několika válečných měsíců prošly snad až tři stovky lidí na útěku. V bývalém kumbálu za stěnou mé ložnice byl nějakou dobu zazděný lehký kulomet, který doktor Hlobil ještě stihl poslat dál nedlouho předtím, než gestapo vpadlo nad ránem do jeho domu, kde spaly kromě jeho manželky i dvě malé děti.

Projížděli jsme podhůřím Bílých Karpat, údolími zarostlými bukovými lesy, kudy doktor Hlobil a další odbojáři tajně převáželi lidi do bezpečí. Dnes v těch místech stojí rekreační chaty a na uměle zasněženém svahu lyžují děti. Jak dávno se mi těch osm desetiletí zdálo, okupaci připomínaly jen dodnes stojící domky německé finanční stráže, jež se svou přísnou architekturou tolik liší od zbytku staveb v Malé Vrbce, kterou tehdy Němci nesmyslně přejmenovali na Klein Würbka. I tak malichernými gesty si musel režim vybudovaný na strachu dodávat sebevědomí.

Čtěte také

Naštěstí jsme si z té hrůzy vzali ponaučení, říkala jsem si, když jsem se rozhlížela předjarní bělokarpatskou přírodou a poslouchala vysoko na nebi skřivánka, který si v únoru musel vrznout, i kdyby měl zmrznout. Těšila jsem se na odpolední kávu a cestou domů jsem si stolpersteinu, připomínajícího nespravedlivou smrt skvělého člověka a milovaného lékaře, sotva všimla.

Čtyři dny po návratu do Prahy jsem se zajela podívat do Motola, abych si Javornicko připomněla na fotografiích Ferdinanda Bučiny. Ještě téže noci byla Evropa hanebně vržena zpátky do 20. století. Opět nechala ze svého lůna vyrůst vraždícího teroristu, který si ze stěží pochopitelných osobnostních pohnutek bere za rukojmí celý svět a jeho propagandistická mašinérie přitom šíří stejné zoufalé nesmysly jako druhdy ta nacistická. Uprchlíci v těchto dnech přecházejí naše hranice opačným směrem než v době působení doktora Hlobila.

Prý jsme se poučili, vybudovali jsme pojistky a mezinárodní instituce, které měly jednou provždy zabránit svévoli svých členů. Jenže přes veškerý pokrok, kterého lidstvo za uplynulá desetiletí dosáhlo, miliony dobrých lidí mohou zase jen bezbranně přihlížet zkáze odehrávající se za jejich humny. Dál už to známe. Budeme se hrozit, jak jsme něco takového mohli dopustit, a až bude po všem, těm, kteří právě teď umírají z rozkazu masového vraha, za pár let postavíme pomníčky, odhalíme pamětní desky a před jejich rozbombardovanými prahy zasadíme kameny zmizelých.

autor: Pavla Horáková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

moderátor Jan Pokorný

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.