Pavla Bergmannová: Nekonečný úklid
Pokud bych měla zmínit něco, s čím se celoživotně potýkám, tak je to rozhodně můj smysl pro pořádek. Ne že bych ho zcela postrádala! I mně udělá obrovskou radost, když je vše přesně tam, kde má být. Takže pak čas od času propadnu potřebě věcem kolem sebe dávat řád a po dlouhém odhodlávání se vrhám na gruntování!
Nikoli na pouhé uklízení, protože uklízení – to je vlastně jen takové hlazení. Zato gruntování! Slyšíte ten razantní rozdíl? Už jen to slovo má obrovskou sílu!
Čtěte také
Jenže samotný výsledek mi ne vždy přináší úplné uspokojení. Nevím, čím je to způsobeno, ale obvykle pak nikdy nemohu najít důležité jednotlivosti, které v původním chaosu byly snadno dostupné! Nebo ještě hůře! Po velmi krátké chvíli od toho mimořádného aktu mezi mě a nově vytvořený systém vstoupí jakási prazvláštní nepojmenovatelná síla, která rychle způsobí, že to často mnohahodinové úsilí jako mávnutím kouzelného proutku přijde vniveč… A já si opět uvědomím tu velkou nerovnováhu pracně vynaložené energie a marnosti výsledku… A také ty nemilé představy, jak mě vše čeká zase velmi brzy znovu…
Uklízení je fenomén, umění, chtělo by se říci, že dokonce věda. Na univerzitách se u nás sice ještě nevyučuje, ale kdo ví, za jak dlouho dostane svůj prostor, třeba takové vaření už si ho našlo. Nicméně již teď člověk může narazit na spoustu příruček, jak udělat pořádek. Jarní, předvánoční, sobotní, velký, malý, v podstatě jakýkoli. V seriózním tisku se dočtete, jak vám uklízení posílí zdraví a zvedne sebevědomí.
Čtěte také
Pro inspiraci – nebo spíš v rámci prokrastinace – můžete sledovat fotografie radostných úklidů na Instagramu a v knize „Zázračný úklid – pořádek jednou provždy“ se od mladičké Japonky a dobré byznysmenky Marie Kondo, která údajně věnovala studiu uklízení většinu svého života, dozvíte, že: „Život opravdu začíná teprve tehdy, když si dáte do pořádku domácnost.“ Její metoda, pojmenovaná „KonMari“, spočívá ve vlastnění pouze omezeného počtu předmětů, které vyvolávají radost. Všech ostatních věcí je potřeba se zbavit.
A pokud i vám nepořádek přerůstá přes hlavu a nedokážete ho sami napravit, můžete si už i u nás zaplatit podobné služby certifikované úklidové konzultantky, která za vás sice samotný akt úklidu nevykoná, ale za patřičný finanční obnos prozradí, jak ovládnout nejen domácnost, ale i svůj život. Mop u těchto expertů ale nečekejte.
Čtěte také
Mně osobně je nicméně mnohem sympatičtější názor francouzského básníka, dramatika a diplomata Paula Claudela, který kdysi pronesl: „Pořádek je radostí rozumu, ale nepořádek je rozkoší představivosti.“ Z jeho povzbudivého tvrzení lze vyvodit, že svět kolem nás se dělí na lidi rozumné a na rozkošníky. Já evidentně patřím do té druhé skupiny, a – nejen v souvislosti s pořádkem – propadám často opravdu blažené imaginaci.
Na jedné straně sice podvědomě – a otevřeně přiznám, že i s trochou jisté závisti – obdivuji vždy dokonale uklizené domácnosti svých pořádkumilovných známých. Někteří z nich nenuceně a zcela přirozeně, jiní zase téměř s chorobnou závislostí opečovávají interiéry svých seversky strohých příbytků, kde i obyčejná houbička na mytí nádobí zaujímá to nejideálnější místo v celku vyvážené kompozice. Mnohem více mě ale uklidňuje – a zjevně v pocitu sounáležitosti k jistému nepřekonatelnému chaosu – i utvrzuje druhá skupina mých přátel. Ti své životy sympaticky nezatěžují starostmi o pořádek a věci kolem sebe nechávají volně, ba ledabyle existovat tam, kde jsou právě třeba. A já tak vím, že v tom nejsem sama.
Čtěte také
Někdy mě přepadá pocit, jako by se v nás i v přístupu k pořádku svářily ony dva nietzscheovské principy – apollinský a dionýský – tedy rozumový se smyslem pro řád na straně jedné a iracionální, chaotický na straně druhé. To dvojí pojetí bytí není určitě dobré hnát do krajností, mnohem příznivější je hledání cesty k dosažení jejich rovnováhy.
Poslední rok našla řada z nás opravdu velký, leckdy až nadbytečný prostor, aby si uspořádala své okolí. Jiní zase dobrovolně či nedobrovolně hodili úklid za hlavu. Ale asi všichni jsme se přesvědčili, že pořádek jednou provždy je zjevně iluzí. Snad nám ta zvláštní doba nevzala naději, že štěstí na něm tak úplně nezávisí. Nadělit si ho můžeme v radosti rozumu i rozkoši představivosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
