Paní moře

V řeckých lidových pohádkách se setkáváme s motivy a prvky, které důvěrně známe z pohádek bratří Grimmů, B. Němcové či K. J. Erbena, ale na straně druhé mají svá specifika, v našem kulturním okruhu neznámá. To je způsobeno například vlivy z orientu či středověké lidové četby. V řeckých pohádkách tedy narazíme např. na klíčky schované ve vousech, na hovory hrdinů se samotným Bohem, na věže postavené z hlav odmítnutých nápadníků nebo dokonce na lidojedství.

Větší míra krutosti je ostatně pro řecké pohádky charakteristická. Vedle králů v nich vystupují vezíři, zápornou postavou nebo naopak služebníkem je často mouřenín nebo černoška, a pro nás poměrně neobvyklý je i výskyt různých svatých.

Potkáváme se tu také s postavami historickými – oblíbený je Alexandr Veliký – a v neposlední řadě s množstvím motivů známých z antické literatury či mytologie. Zvláštní proměnlivou postavou je v řeckých pohádkách drak. Nemívá většinou podobu vícehlavé saně, může to být nestvůra jednohlavá, ale může mít také podobu člověka veliké postavy a blížit se tak spíše našemu obrovi. Někdy je velmi zlý a žere lidi, ale může být i hodný a lidem prospěšný.

Dalším pro nás nezvyklým prvkem řeckých pohádek jsou jednak úvodní a závěrečné formule a jednak veršované pasáže vkládané do textu pohádek. Ozvláštňují a přikrášlují jinak prostý pohádkový styl, ovšem měly i funkci praktickou a byly téměř nezbytné v době, kdy příběhy žily v ústech lidových vypravěčů – jasně totiž udávaly hranice světa reálného a pohádkového.

Účinkuje: Vlasta Peterková

Režisér: Vladimír Gromov Z překladu Markéty Kulhánkové připravila Vladimíra Bezdíčková.

Natočeno v roce 2011.