Osudy Jana Klusáka

„Skladatel hudby zhusta dost ezoterické – skladatel hudby k populárnímu televiznímu seriálu Nemocnice na kraji města; člověk žijící duchovními hodnotami – člověk rád podléhající všelikým tělesným pokušením včetně gurmánství a gurmetství; bytost velké vitality a plného zdraví – bytost nepěstující sporty a jiné světské zábavy a plně koncentrovaná ke svému dílu…“ Tak charakterizuje hosta vltavských Osudů, skladatele Jana Klusáka, publicista Ivan Poledňák.

Jan Klusák: Každý se mi diví, že jsem pořád v dobré náladě, ale já jsem se s tím narodil

• Upravit
• Smazat

„A říkám, že to mám zadarmo a že to je zdravé.“ To jsou slova Jana Klusáka, výrazného českého skladatele, který letos oslavil 84. narozeniny a žije, dle svých slov, nejšťastnější životní období. Spolu se 70. lety, kdy byl zakázaný a mohl si prý v klidu doma promýšlet své kompoziční nápady.

Jan Klusák sám sebe označuje za „konzervativního avantgardistu“. Jeho jméno je spojováno s kultovními filmy české nové vlny šedesátých let či s divadlem Járy Cimrmana. Výrazná je také jeho stopa skladatelská, napsal asi sto padesát koncertních skladeb. Byl žákem Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce a jako jeden z prvních se – i přes odpor režimu – odvážně přiklonil k technikám druhé vídeňské školy, nové hudby, dodekafonie a serialismu.

Je ale autorem i několika oper a baletů, zhruba sto třiceti partitur pro divadlo, film a televizi, jmenujme např. Čtyři malá hlasová cvičení na texty Franze Kafky, Variace na Mahlerovo téma, několik kvartetů nebo soubor Invencí. Invence je přitom jak název formy, ve které autor skládá, tak i název jednotlivých kompozic. Jeho tvorbu provází vskutku neotřelá hudební invence, ale i úcta k hodnotám a jistá spřízněnost s dílem Gustava Mahlera a Bedřicha Smetany, stejně jako mystifikace, ironie a hudební humor.

V říjnu 2006 mu prezident Václav Klaus udělil u příležitosti státního svátku Medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.