Ohlédnutí za Pražským jarem 2025: Skvělí zahraniční hosté, ale závěrečný koncert nenadchl

Letošní ročník Pražského jara byl jubilejní, osmdesátý. Bylo to na dramaturgii a atmosféře festivalu znát? 
„Dramaturgie měla štěstí na dva velké americké orchestry, které necestují do Evropy tak často a zajímavě se to sešlo s tímto výročím. Samozřejmě tyto orchestry nejezdí do Prahy nebo Evropy kvůli Pražskému jaru, ale je dobře, že využily tuto možnost (…) Dramaturgie Pražského jara se stabilně drží na dost vysoké úrovni a je dělaná podle podobného klíče. Takže koncepční výjimečnost bych v tom neviděla, ale předeslal bych, že to byl velmi podařený ročník,“ odpovídá Jindřich Bálek.

Slavnostní duch byl cítit téměř na všech koncertech.
Daniel Jäger

Bostonský symfonický orchestr přijel v roce 2025 poprvé na Pražské jaro|foto:Iva Nevoralová, Český rozhlas

Jedním z vrcholů Pražského jara mělo být provedení Mahlerovy Osmé symfonie. Ta zazněla na samotný závěr festivalu v Obecním domě v Praze, a to hned dva dny za sebou. Jaký dojem zanechala?
„Pro mě to bylo svým způsobem zklamání. Viděl jsem druhé provedení 3. června a musím říci, že pro mě bylo poznamenáno určitou rozkolísaností. Možná, že to bylo únava už po tom prvním uvedení, které bylo den před tím. Jakoby to Semjon Byčkov neměl tak úplně v paži, jak bych očekával a sólisté, byť byli slušní, tak bych čekal, že budou vybrání tak, aby k sobě více hlasově ladili. Za mě osobně byla nejlepší Kateřina Kněžíková, která zpívala druhý soprán. To provedení mělo svoji atmosféru, ale osobně jsem čekal víc. Čekal jsem, že to bude jeden z vrcholů Pražského jara, ale pro ně osobně se hudební vesmír jak bych očekával úplně neotevřel,“ komentuje Daniel Jäger.

Co se naopak povedlo a jaké byly highlighty letošíního ročníku? Poslechněte si celý rozhovor s Jindřchem Bálkem a Danielem Jägerem.