Ödön von Horváth: Neznámá ze Seiny

Martin Finger a Šárka Vaculíková při natáčení Neznámé ze Seiny|foto:Renata Venclová, Český rozhlas

Na začátku 20. století se stala populárním fenoménem své doby maska Neznámé ze Seiny. Dívčí obličej s tajemným úsměvem zdobil nejprve ateliéry evropské bohémy. Ve dvacátých a třicátých letech, kdy jeho popularita dosáhla v Německu a ve Francii vrcholu, se stal oblíbenou ozdobou i těch nejobyčejnějších domácností.

Logo|foto:Český rozhlas

Všeobecně se mělo za to, že jde o posmrtnou masku mladičké dívky, která si vzala život skokem do řeky. Tělo děvčete bylo vystaveno v pařížské márnici v naději, že bude mrtvá identifikována, její totožnost však zůstala neznámá. Pomocník v márnici, kterého dojala dívčina krása, prý sňal její posmrtnou masku. Uchvátil ho zvláštní, líbezný úsměv, o kterém se skoro nechce věřit, že ho do tváře děvčete mohla vepsat smrt. Odborníci z řad lékařů později upozorňovali, že obličej utopené by nemohl mít tak ostré rysy, jako má maska, a příběh Neznámé ze Seiny byl několikrát zpochybněn, ale legenda už byla na světě a začala si žít vlastním životem, především ve francouzské a německé literatuře.

Ödöna von Horvátha na námět poprvé upozornila herečka a spisovatelka Hertha Pauli, se kterou se dramatik přátelil. V roce 1931 vydala v Berliner Tageblatt povídku Neznámá ze Seiny a vyzvala Horvátha, aby podle ní napsal divadelní hru. Horvátha námět zaujal, ale, jak Hertha Pauli později přiznala, výsledkem byla zcela autonomní divadelní hra, která s její novelou nemá příliš společného.

Horváth si představil, jaký by byl osud mladého neukotveného stvoření v časech a poměrech, o kterých psal téměř ve všech svých hrách. Totiž v neklidné a tísnivé době po velké inflaci, během světové krize a před nástupem fašismu v Německu. A tak pošle Neznámou na jedno maloměstské předměstí v předvečer loupežné vraždy. Dívka svým křivým svědectvím zachrání před vězením mladého muže Alberta, jeho lásku však nezíská a nakonec končí život na dně řeky.

Vedle legendy o Neznámé ze Seiny prosvítá půdorysem hry také archetypální příběh malé mořské víly, Rusalky, nebo víly Ondiny. Formálně však Horváthova hra nemá s pohádkou nic společného, autor vypráví moderním způsobem, za pomoci téměř filmových střihů, aby zachytil tísnivou dobovou atmosféru před nástupem fašismu a druhé světové války.

Osoby a obsazení: Albert (Martin Finger), Silberling (Pavel Rímský), Nicolo (Václav Neužil), Irena (Dana Černá), Emil (Radek Holub), Arnošt (Kamil Halbich), Neznámá (Šárka Vaculíková), Domovnice (Bohumila Dolejšová), Klára (Týna Průchová), policista (Oldřich Vlach) a Lucille (Klára Sedláčková-Oltová)

Překlad: Jiří Stach
Rozhlasová úprava a dramaturgie: Renata Venclová
Režie: Aleš Vrzák

Natočeno v roce 2011.