Osudy Miroslava Donutila. Rozhlasové vzpomínky divadelního, filmového a televizního herce

„Vždycky jsem byl hlasitý, vždycky jsem chtěl trčet, nikdy nebylo mým cílem zapadnout do kolektivu,“ říká Miroslav Donutil. A chtít být vidět, to je jeden předpokladů pro to, aby se člověk stal hercem.

Jeho herecké osudy se dělí na dvě určující části: iniciační angažmá v brněnském divadle Husa na provázku a neméně úspěšná léta v činohře Národního divadla. Během nich se setkal s dlouhou řádkou osobností, které ho zásadně ovlivnily a na které rád a vtipně vzpomíná ve svých zájezdových pořadech, s nimiž už od poloviny 90. let brázdí sály po celé republice české i slovenské.

A kromě toho stíhá pilně filmovat, starat se o rodinu, s pravou otcovskou pýchou sledovat, jak se v jeho uměleckých šlépějích vydal syn Martin, a těšit se z čerstvého dědečkovství.