Od windsurfingu k divadlu. Nejspokojenější jsem, když se při zkoušení přijde na principy, které mě nenapadly, říká scénograf Dáda Němeček

Rok 2017, inscenace Vražda krále Gonzaga, Dejvické divadlo. Původně mělo pódium dotvářet mnoho výtvarných artefaktů včetně speciálně uzpůsobených strojů. Během zkoušení si ale inscenace v režii Jiřího Havelky začala říkat o výrazně střídmější, civilní scénu.

Scénografii k představení Jiřího Havelky Wanted Welzl vytvořil Dáda Němeček|foto:Hynek Glos

Ačkoliv to pro scénografa Dádu Němečka ve výsledku znamenalo, že pryč šlo v podstatě skoro vše, s čím do spolupráce s Dejvickým divadlem přišel, nenaštval se. Ba naopak, už před dvaceti lety v pražské Ypsilonce spolu s Havelkou začali vyvíjet metodu takzvané otevřené scénografie. „Jako scénograf navrhnu nějaké prvky, ale jejich funkčnost mi pomůžou objevit až herci a režisér v samotné akci. Nejspokojenější jsem, když se při zkoušení přijde na principy, které mě nenapadly. Když napadnou třeba herce, osvětlovače nebo dramaturga,“ vysvětluje.

V současné době můžeme Němečkovu scénografickou práci vidět kromě Dejvického divadla také v Divadle Na Jezerce – o této scéně mluvil ve Vizitce detailně – , v brněnském HaDivadle anebo ve filmu Mimořádná událost. Při natáčení vzali do hry spolu s režisérem Havelkou ledkovou technologii budoucnosti.

Nechtěl jsem být pán s vínovým sakem

Cesta scénografa a filmového architekta Němečka k divadlu je cestou ke svobodě. Od dvou do pěti let žil s rodiči v Londýně, kam se uchýlili po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Otce – velmi schopného lékaře – nicméně v Anglii neustále přesouvali z místa na místo, rodina se během tří let stěhovala třináctkrát.

Film Jiřího Havelky Mimořádná událost|foto:Cinemart

Tlak, umocněný atakem tajných služeb, pan Němeček neustál a vrátil se do Československa. Režim mu po návratu zničil kariéru i zdraví, dopad měla situace i na dospívajícího Dádu. Býval by rád studoval umělecký obor, přihlásit se ale směl je na České vysoké učení technické, které kdysi studovala jeho maminka. Školu záhy opustil ve prospěch FTVS, kde zůstal tři roky. Paralelně se na téměř profesionální úrovni věnoval windsurfingu, s nímž sjezdil kus Evropy.

Pak ale přišel rok 1989. „Dýchla na mě svoboda. Uvědomil jsem si to hlavně přes peníze, tehdy jsme si s kamarádem řekli, že si nějak musíme zajistit bydlení. Vymysleli jsme obchodní společnost a za rok vydělali na byt,“ vzpomíná na dobu, kdy vyráběli speciální sportovní čelenky. „Došlo mi, že člověk má život ve vlastních rukách. Nechtěl jsem být pán ve vínovém saku, které jsem doopravdy měl. Šel jsem po tom, co jsem doopravdy toužil dělat, což bylo divadlo.“ Scénografie na pražské DAMU byla tak jediným oborem, který nakonec dostudoval. 

Čtěte také

Dospíval jsem pod pyramidami, u nás mi monumenty chybí, říká Šimon Caban. Festival ve Varech vnímá jako inspirativní dílnu

Scénografické principy a práci se světlem, podle Němečka stále nedoceněný obor plný možností, používá i v komerční tvorbě, pracuje totiž také coby designér prezentací jedné zahraniční značky dentální hygieny. Všechno, co se naučil o designu, světlech a stavitelství, teď také vkládá do navrhování dispozic jednoho pražského domu. Jeho majitel si totiž přál bydlet v úzkém kontaktu s koňmi. Jak na to? I to Dáda Němeček ve Vizitce vysvětlil.