Detroit jako město obživlých duchů. Ze života v něm stále čerpám, říká ředitelka Pražského Quadriennale Markéta Fantová
Markéta Fantová pochází ze scénografické a architektonické rodiny, ostatně oběma oborům se sama věnovala. Zvítězila scénografie, již aktivně provozovala, vyučovala a dnes se ji snaží také popularizovat. Působí jako umělecká ředitelka Pražského Quadriennale a také jako spoluautorka projektu Emergence. I o něm mluvila ve Vizitce s Hanou Slívovou.
Čtyři roky mezi jednotlivými ročníky je dost, řekli si organizátoři Pražského Quadriennale, největšího světového festivalu scénografie a divadelního prostoru, a rozhodli, se že na jazyk scénografie a jeho možnosti upozorní ještě dalším konkrétním projektem.
Jmenuje se Emergence a vychází z diskusí, které se mezi experty vedou napříč Evropou: na světlo je třeba vytáhnout politicky zbarvené anebo prostě jen nepříjemné příběhy a témata.
Tým okolo Pražského Quadriennale proto oslovil řadu zahraničních partnerů – účast nakonec přislíbily týmy z České republiky, Norska, Ukrajiny, Velké Británie, Tchajwanu, Lotyšska a Kypru – a nabídl jim účast na projektu, v rámci kterého každá zúčastněná divadelní instituce po svém zpracovává palčivá témata dané země.
Håøya, ostrov temné minulosti
Zatímco například ukrajinská umělecká skupina upozorňuje na tajemně zmizelé spoluobčany a jejich domovy, v Norsku zase vytahují na světlo události z ostrůvku Håøya. Ten je spojený jak s nucenými pracemi v továrně na dynamit, tak s událostmi na moři: norské vojsko tu za druhé světové války sestřelilo německou loď. Německé oběti však nikdy nebyly důstojně pohřbeny. Veškeré umělecké aktivity se odehrávaly na ostrově: účastníci dostali informace o geniu loci postupně, na základě nich potom vytvářeli instalace, různá představení, filmy a další materiály.
„Vzali budovu bývalé továrny na dynamit a posadili do ní diváky, na které působili pouze zvukovými vjemy. Bylo to silně zážitkové, lidé pak o věcech, které se zde staly, začaly více přemýšlet. Nahlas se mluvilo o tom, k čemu budova kdysi sloužila,“ popisuje host vltavské Vizitky, scénografka a ředitelka Pražského Quadriennale Markéta Fantová, konkrétní dopad akce. Praktickým výstupem pak byla kniha podrobně mapující historii ostrova Håøya, a to včetně kuchařky zohledňující fakt, že na ostrově není zavedená elektřina.
Podstatou projektu Emergence ale není jen vzkřísit paměť míst, jeho cílem je také znovu připomenout, že scénografie už dávno nejsou jen kulisy a kostýmy. „Scénografie sice vždycky byla napojená na prostředí, teď se ale diváka snažíme vtáhnout všemi smysly. Chceme ho v tom zkrátka víc vykoupat, chceme, aby se dostal do hloubky věcí, a to i v mimodivadelním prostoru.“
Život vedle Sixta Rodrigueze
Markéta Fantová studovala scénografii v Praze, ale také v americkém Detroitu. Na pět let strávených ve městě s vysokou kriminalitou a ulicemi temnými, jako kdyby v nich právě skončila válka, vzpomíná s úsměvem. Snad i proto, že jednu dobu přátelům hlídala dům, který stál v těsném sousedství domu písničkáře Sixta Rodrigueze – postavy ze slavného dokumentu Pátrání po Suger Manovi. „Bylo to zkrátka zajímavé město. Když slyším Rodriguezovy texty, hned vidím ty zanedbané viktoriánské domy a světla, která míří na piano, na němž vyrůstá mech,“ komentuje jednu z odehraných vizitkovských skladeb.
Čtěte také
V Detroitu žila na konci 90. let, z tehdejší zkušenosti ale stále čerpá. „Často se vracím k tomu, jak si tu žijeme v klidu. V Detroitu se v klidu rozhodně nežilo. Je to strašné říct, ale v tom rozpadlém městě bylo tolik vjemů! A my jako scénografové měli možnost si ta místa fotit a pak podle nich pracovat.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.