Dospíval jsem pod pyramidami, u nás mi monumenty chybí, říká Šimon Caban. Festival ve Varech vnímá jako inspirativní dílnu

25. únor 2022

Pár tahy umí načrtnout slona nebo pštrosa, daleko radši ale kreslí lidi. Původně chtěl dělat animovaný film, v polovině střední ho ale pohltilo divadlo. Dnes se v něm pohybuje jako výtvarník, režisér, scénograf, pseudoherec a tanečník. „Mám rád umělecké zážitky, realistické příběhy mě moc neberou,“ řekl Šimon Caban ve Vizitce Markétě Kaňkové.

Když se v srpnu osmašedesátého roku na Prahu valila vojska spřátelených armád, bylo Šimonu Cabanovi pět let. Ruské tanky si dobře pamatuje, stejně tak má jasno v tom, že s Ruskem a s Čínou se nesmí spolupracovat, neboť vůdci obou zemí v sobě nemají morálně-etický kompas. „My jsme se kulturně i sociálně zkultivovali, když se někomu daří líp, inspiruje nás to. Vladimir Putin je ale gauner a imperialista, Rusko se jenom rozpíná, a čím hůř se jiní lidé cítí, tím je Putin radši. Jsme nepoučitelní naivisti, dokud s nimi kdokoliv bude chtít spolupracovat, máme to prohrané,“ ostře odsoudil hned na úvod Vizitky aktuální ruskou invazi na Ukrajinu.

Co si počít s koány

Práci Šimona Cabana je v současné době možné vidět například na výstavě Buddha zblízka, na níž se podílel jako architekt. V rozhovoru měl radost zejména ze způsobu osvětlení – sošky Buddhy osvětlují speciální ledkové lišty atypicky zespodu – a také ze dvou dlouhých svitků tvořících pomyslnou páteř výstavy.

Čtěte také

Ačkoliv grafička výstavy Jana Vahalíková tvrdí, že největším buddhistou celého týmu byl právě Šimon Caban, on sám toto tvrzení odmítá: „Na buddhismus jsem příliš prchlivý, mnohem bližší je mi židokřesťanská tradice“. Třeba  buddhistickým koánům – krátkým iracionálních výrokům – se sice zasměje, vůbec ale neví, co si s nimi počít.

Na střední i na UMRPUM vystudoval scénografii, během let se ale věnoval i architektonické práci. Širší záběr v něm podporoval jeho profesor Josef Svoboda. „Říkal nám, že scénografie a divadlo je především architektura, protože všechno musí držet pohromadě. Já to ctím, chci, aby všechno mělo vnitřní stavbu, správné materiály, aby to korespondovalo s prostorem,“ konstatuje s tím, že dnes má 99 % aktivit spojených s divadlem. Na Fidlovačce loni režíroval Kouř, inscenaci podle známého, po revoluci premiérovaného filmu režiséra Tomáše Vorla. O vzniku tohoto kusu mluvil podrobně, stejně jako o síle bláznivých devadesátých let, kdy spolu s bratrem Michalem dostali příležitost podílet se na uměleckém ztvárnění nejrůznějších firemních i společenských akcí.

Čtěte také

„Přál bych každé generaci, aby něco takového mohla prožít, ale to se už nebude opakovat. Atmosféra se tehdy tlakovala dlouho, byla to doba, kdy se lidé pohřbívali do betonu, ale taky byly peníze a ochota dávat je na věci, které jsme dělali my.“ Do devadesátých let spadá i počátek spolupráce s karlovarským filmovým festivalem a jeho ředitelem Jiřím Bartoškou. Nápady, jak pojmout zahajovací ceremoniál, s ním diskutují každý rok nanovo a nikde není psáno, že uspějí na první dobrou. „Jiří nám věří, ale nikoliv bezmezně. Karlovarský festival je pro nás tvůrčí a inspirativní dílna, která nás posouvá dál,“ říká o adrenalinovém projektu, který na rozdíl od scénografie v divadle musí kvůli dramaturgii slavnostního večera během několika chvil zase zlikvidovat. Jméno bratří Cabanů ale najdeme také pod velkolepým scénickým řešením koncertů Lucie Bílé nebo Jiřího Korna. „Puberta má i mého bratra proběhla pod egyptskými pyramidami, kde jsme tehdy s rodiči žili, a tak si tak trochu děláme legraci, že od té doby pořád hledáme a chceme monument,“ usmívá se Caban.

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.