O vrtkavosti počasí

Obodřáci mají totiž domy nahoru do kopce. U jeho úpatí je konzum a Srpkova hospoda, kam se chodilo pro pivo, nahoře je vodárna a písák, který patřil mému pradědovi. Vodárna tam ale v té době ještě nestála. Stěhovat se na kopec znamenalo, že prababička nosila vodu pěkně v ruce, od řeky až nahoru, dokud tam nepostavili vodovod. Vrtkavost počasí prostě od základu změnila její život, ke kterému patřila docela velká dřina.

Vodovod všechno změnil. Měl se o něj zasloužit prastrýc jménem Ruda Babel. Přišel odkudsi z Německa, za svou choť pojal pratetu Mařenku. Jejich syn Ruda měl tři roky, když prateta umřela. Večer pak ukazoval na nebe plné hvězd a říkal, tam je moje maminka. Jizera byla pořád nespoutaná, počasí nadále nemělo rozum, ale moje předky trápily docela jiné věci.

Prastrýc Ruda se dlouho neženil, až si vzal nakonec Bětu od Adášků, a nebyl z toho úplně šťastný, protože říkal, že když se člověk ožení, je to jako kdyby kousl do trpkého jablka. Narodil se jim syn Emil a malý Ruda vyrůstal u mojí babičky, protože macecha ho neměla moc ráda. Když kluci vyrostli, Emil se stal Němcem a Ruda Čechem. Byl tady protektorát, nacisté budovali Třetí říši, Židé nosili žluté hvězdy. Jizera byla neklidná a nevěštila nic dobrého.

Emil se přihlásil do wehrmachtu, jeho máma na něj byla hrdá. Dala mu na cestu amulet s trochou obodřecké hlíny. Netušila, že padne u Stalingradu, že bude mít omrzliny, až tam zavládne ruská zima, že nakonec ho síly opustí a on poprosí dva kamarády, aby zanesli amulet s prstí zpátky do Obodře, budou-li mít štěstí a vyváznou z mrazivého pekla. Věděl, že Rusové zajatce nešetří. A možná pochopil i něco víc.

Po válce musel prastrýc Ruda Babel nosit na zádech hákový kříž. Dopadla na něj pomsta „spravedlivých“. Musel pracovat v zahradnictví pod ukřičeným dozorcem. Patřil k těm, na kterých spočinula vina. Asi by dopadl špatně, kdyby jednoho dne nevytáhl doma šuplík, plný udání, která psali Češi na Čechy. Psali je Obodřáci na svoje sousedy, rodiče na svoje děti. Všechno ale končilo v jeho šuplíku, nikdy nic gestapu neposunul, takže pěknou řádku lidí bezpochyby zachránil.

A tak nakonec nebyl můj prastrýc Ruda Babel ani odsunut, ani vyhnán. Hlína z amuletu se vrátila do Obodře, jeho žena se utrápila a jablko ztratilo trpkou chuť. Řeka Jizera byla zrádná a zase nevěštila nic dobrého. Na vrtkavosti počasí, stejně jako na vrtkavosti lidí, se nic, ale vůbec nic nezměnilo.