O středu vesmíru
Od chvíle, kdy pan Albert Einstein zveřejnil svou teorii relativity, mají zdejší absolutna těžký život. Všechno se totiž jeví jaksi v pohybu, poměřuje se to navzájem, hledání pevných bodů bylo odpískáno, konstanty dávných předků vzaly za své nebo se z nich staly proměnné.
Ani pravda už není, co bývala. Byla zprivatizována, takže každý má dneska svoji pravdu a jde jenom o to, aby ses s ní příliš neoháněl. Prostě, je to kolem nás čím dál relativnější, až člověka napadá, že uprostřed všeho toho hemžení by se nějaký ten pevný bod občas přece jenom šiknul.
Ve středověku byla odvaha prohlásit, že matička země není středem vesmíru. Mohli vás za to klidně upálit, protože pár magorů si tehdejší pevné body přivlastnilo, což je nejhorší možný případ koexistence lidských jedinců s absolutnem. Pak se jim to ale díky Bohu sesypalo, země se hezky roztočila kolem slunce, všechno se dalo do pohybu a kosmos se začal zvětšovat, což činí dodnes.
My jsme si na to zvykli, jako si člověk zvykne na velkou rychlost Pendolína. Obrovské vzdálenosti, tisíce hvězd a galaxií, černé díry nebo rozpínání vesmíru, to všechno nás může dneska na chvíli zaujmout, ale určitě nás to nerozhází. Světelný rok sem, světelný rok tam, cenu rohlíku to stejně nemění. S novým a lepším dalekohledem se poznaný vesmír nepochybně zase zvětší, ale nás to nechává v absolutním klidu.
Teď se konečně dostávám k tomu, co chci říct. Rozhodl jsem se, že se stanu heretikem, i když jen takovým novodobým a neškodným. Do našeho obrazu vesmíru se totiž naboural zmíněný pan Albert Einstein. Takže ve chvíli, kdy je všechno relativní, kdy je všechno v pohybu a nikdo neví, kde to vlastně končí a kudy to letí, v tu chvíli si můžeme dát střed vesmíru vlastně kamkoliv. Třeba do obce Kytlice, kde bydlí můj kamarád Hubert. Uprostřed všeobecného hemžení to prostě můžete brát tak, že se všechno stejně točí kolem vás a basta.
Souvisí s tím otázka, kde je vlastně konec světa. Lidi si můžou stokrát lámat hlavu, vykoukat si oči u dalekohledu nebo shánět mapy s tajemným nápisem „Dál už jsou jen draci“. Konec světa leží ve skutečnosti na Českomoravské vrchovině, nedaleko kopce řečeného Peperek. Je tam hraniční kámen historických zemí Čech a Moravy a cedule s nápisem „Konec světa“. Kdysi tam byla i závora, aby někdo náhodou nepřepadl na druhou stranu. A kdybyste hledali Ameriku, tak to je pro změnu les nedaleko mého rodného města Vysokého Mýta. Objevit Ameriku pro nás Mejťáky tím pádem nebylo nikdy těžké.
Abych ale dokončil základní tezi své heretické nauky. Kdybychom si položili otázku, jestli existuje něco jako morální střed vesmíru, tipuju, že ten bude zaručeně někde tady. Někde kolem té naší modré planety. V Kytlici, Americe, na Konci světa i ve Vysokém Mýtě. A to i přesto, že jinak je všechno tak neskutečně a svým způsobem krásně relativní.
Nejposlouchanější
-
Jacques Cazotte: Zamilovaný ďábel. Ivan Trojan jako šlechtic, který si zahrává s temnými silami
-
Osudy Miroslava Donutila. Rozhlasové vzpomínky divadelního, filmového a televizního herce
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
-
Jak obstojí Lízinka na škole pro popravčí? Poslechněte si mrazivě černý román Katyně Pavla Kohouta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.