Norbert Schmidt: Donuceni k průlomu

3. březen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Most u Remagenu

Jedna z klíčových cest k plné společenské rovnoprávnosti v USA, která vyvrcholila roku 2009 volbou prvního „černého“ prezidenta, započala paradoxně u Rýna pod palbou Wehrmachtu.

V březnu 1945 se několika americkým vojákům podařilo prolomit frontovou linii a překročit řeku jižně od Bonnu u města Remagen.

Čtěte také

Vojáci dobyli malý kopec, ale uvízli obklíčeni nepřítelem. Volali o pomoc. Po několika dnech k nim z nedalekého lesa zamířili spolubojovníci v amerických uniformách. Mezi obklíčenými vojáky zavládlo nadšení, ale v dalším okamžiku, jak rozeznali tváře přicházejících, se jejich radost překlopila ve značné rozladění. Jednotka posily totiž sestávala ze samých černochů.

Segregace „bílých“ a „černých“ Američanů v té době nevládla jen ve školách či v autobusech, ale dodržovala se i v americkém vojsku. Řadoví američtí vojáci však vůbec nebyli jediní, kteří v sobě měli hluboko zaryté předsudky vůči spolubojovníkům jiné barvy pleti. Například i slavný generál George Smith Patton, který osvobodil Plzeň a Strakonice, psal domů své ženě, že „barevný voják neumí dostatečně rychle myslet, aby bojoval v plné zbroji“.

Tyto a další společenské stereotypy, které do té doby provázely typickou segregaci Afroameričanů, se najednou v existenciální nouzi u Remagen všechny rozplynuly. „Bílí“ vojáci brzy zjistili, že „barevní“ vojáci umějí stejně dobře jako oni střílet, podržet kamaráda a vyprávět ostré vtipy.

Čtěte také

Armádní psychologové poté sesbírali podobné zkušenosti i na jiných frontových liniích. Vše ukazovalo stejným směrem: Tam, kde „bílí“ vojáci poznali zblízka své „černé“ kolegy, padal jeden předsudek za druhým. V roce 1954 události u Remagen důkladně vyhodnotil psycholog Gordon Allport a zformuloval tzv. kontaktní hypotézu, která popisuje obecné podmínky překonávání kulturních bariér a stereotypů.

Při čtení tohoto pozoruhodného příběhu jsem si okamžitě vzpomněl na jinou, tentokráte českou zkušenost. V 50. letech se v komunistických žalářích na dvoře, v pracovní hale a na cele setkali bývalí komunisté, katoličtí i evangeličtí křesťané, liberálové i konzervativci, dělníci i vysokoškolští profesoři. Ti všichni byli společným nepřítelem donuceni – podobně jako američtí vojáci u Remagen – spolu žít na zcela jiné úrovni, než jak to měli během společenského škatulkování a intelektuálních přestřelek předchozích let ve zvyku. Sblížili se.

Okamžik zlomu dobře ilustruje následující historka: Jeden mladý člověk dral v kriminále peří se světícím biskupem, kterého dříve potkával ve městě při procesích jen v plné biskupské parádě. Teď tu oba seděli ve vězeňských šatech: „Tak já vám donesu to peří, excelence,“ prohodil mladík. „Neříkej mi excelence,“ řekla excelence. Mladík se nesměle zeptal: „A jak vám mám říkat, excelence?“ Biskup bez váhání tiše odpověděl: „Říkej mi bratře.“

Čtěte také

V posledních dnech jsem se tady na vlnách Českého rozhlasu doslechl o rozdílu, jak nahlížejí evropští a američtí Židé, kteří prožili holocaust, na Němce. Tomáš Radil, vězeň z Auschwitz, k našemu tématu říká jasně: „Ti, kteří žijí v Americe, Němce nenávidí. Ačkoli se mají dobře a nemají s nimi nic společného. Židé, kteří žijí v Evropě, mají k Němcům dobrý vztah. Je to tím, že spolunažívají a komunikují. Když lidé komunikují, zjistí, že se od těch ostatních neliší.“

Pro další příklad nemusíme chodit ani daleko a ani do minulosti. Dnes, jak dokládá mnoho analýz, se největší strach z migrantů rozmáhá tam, kde skoro žádní nejsou, kde s nimi lidé nemají žádnou osobní zkušenost.

Jaká událost probere nás? A z jakých dalších stereotypů, které si ani neuvědomujeme, nás případně ještě osvobodí?

autor: Norbert Schmidt
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?