Jan Bělíček: Prózy Bena Lernera o katastrofách nitra i světa

Skutečným průlomem byla však až jeho kniha 22:04, kterou v překladu Petra Fantyse momentálně vydává nakladatelství Argo.

Čtěte také

Jan Bělíček: Všechny ty domy bez východu

Tato kniha se stala jedním z nejdůležitějších příspěvků do žánru takzvané autofikční literatury a Lernera katapultovala mezi světové literární hvězdy. Přestože vypravěčem tentokrát není přímo Adam Gordon, v knize najdeme celou řadu autobiografických paralel s životem Bena Lernera.

Hned v úvodu hlavní postava uzavírá lukrativní smlouvu s prestižním nakladatelstvím na nový román a jako zálohu dostává několik stovek tisíc dolarů. Spisovatel se zároveň potýká s tvůrčí krizí a tápe ohledně toho, o čem by jeho nová kniha vlastně měla být.

Toto kreativní tápání je pak opravdovou kostrou celé knihy a základní metodou, s níž Lerner k psaní přistupuje. Ale tápání má v románu 22:04 hned několik vrstev a stává se v podstatě symbolem subjektivního prožívání reality v době pozdního kapitalismu.

Čtěte také

Jan Bělíček: Sledujeme plíživý návrat normalizace?

Ben Lerner si pro vykreslení této zkušenosti pomáhá metaforou chobotnice. Ta má na svých chapadlech řadu perceptorů, díky nimž dokáže jen po hmatu rozpoznávat texturu povrchu materiálu, na který sahá, a tímto „povrchovým“ vnímáním získává o svém okolí celou řadu detailních informací. Nedokáže si ovšem vytvořit celkový obraz objektu, s nímž je v kontaktu.

Také lidé současnosti podobně jako chobotnice vnímají celou řadu hyperdetailních informací o realitě, která je obklopuje. Nedokáží si ale vytvořit koherentní a srozumitelný obraz o světě a systému, v němž žijí. I próza Bena Lernera se stává katalogem impresí, myšlenek, mezilidských interakcí, jimž ovšem chybí zcelující smysl. Výsledkem je pak převládající pocit, že o povaze světa nám něco podstatného neustále uniká.

Kromě toho tvoří hlavní rámec prózy hrozba blížící se katastrofy. Kniha začíná tropickou bouří Irene, která se pomalu blíží k New Yorku, a autority varují před hrozivými následky. Ty se nakonec úplně nepotvrdí, ale jen o pár měsíců později přichází další hurikán Sandy, jehož dopad na život Newyorčanů je mnohem drtivější.

Čtěte také

Jan Bělíček: S Ivanou Gibovou na sídlišti dějin

Na obálce původního vydání 22:04 vidíme fotografii Manhattanu po bouři, který je takřka kompletně ve tmě bez přísunu elektřiny. Nad zbytkem města ovšem ční dva plně osvětlené mrakodrapy společnosti Goldman Sachs, jichž se výpadek proudu nijak nedotknul.

Jenomže katastrofa se blíží také zevnitř těla samotného vypravěče. Genetické onemocnění Marfanův syndrom naznačuje, že by mohl mít vážný problém se srdeční aortou. Toto subjektivní expozé také rámuje temné existenciální myšlenky vypravěče o prchavé povaze času, smrti, rodičovství a otcovství a také ohrožení ze strany bouřícího se klimatu.

Pikantní na této vyprávěcí lince pak je, že Lerner v minulém roce skutečně postoupil závažnou operaci aorty a dostal se na hranici života a smrti, o čemž napsal dlouhou esej do časopisu New York Review of Books.

Čtěte také

Jan Bělíček: Na některé věci sami nestačíme

Kniha 22:04 je zkrátka novodobou literární klasikou, která je kromě společenských a existenciálních otázek protkaná také obrovským množstvím literárních a uměleckých odkazů, a ve výsledku je tak také úvahou o umělecké produkci posledních několika dekád. Přestože má román 22:04 poměrně temný přídech, ve skutečnosti nabízí také přemýšlení o tom, jestli je možné náš současný svět transformovat a proměnit.

Je poměrně příznačné, že tato lehce utopická linka z jeho pozdějších knih prakticky zmizela. Svět se radikálně proměnil a s ním i tvorba Bena Lernera. Letos Lernerovi vyjde nový román a bude zajímavé sledovat, jak vidí naši současnost tentokrát. Mám podezření, že optimismus v něm budeme hledat marně.