BáSnění Petra Pýchy

6. únor 2026

Ani ve výběru poezie nezapře Petr Pýcha své okouzlení filmem a filmovým obrazem – právě ten připomínají jím vybrané básně – ať už se jedná o Prévertův výjev z francouzské hospůdky, Skácelův obraz červencové noci, nebo pohled na horskou krajinu Antonína Sovy. Na cestu se vydává s Waltem Whitmanem, za kouzlem jazyka s Ivo Vodseďálkem.

Připravil: Klára Novotná
Premiéra: 2. 2. 2026

Petr Pýcha je český scenárista, dramatik a učitel na Gymnáziu Ivana Olbrachta v Semilech. Do povědomí rozhlasových posluchačů se zapsal nejprve rozhlasovými hrami, které napsal společně s Jaroslavem Rudišem – Strange Love (2006), Léto v Laponsku (2008) či Lidojedi (2010). Následně připojil také vlastní texty Benzína Dehtov (2013), Bulhar (2019) či Všechno nejlepší, mami!(2025).

Stal se  rovněž iniciátorem „dramaloci“ – tedy krátkých rozhlasových hříček tematizovaných městem, ve kterém se odehrávají (Malá ryba, Víc než Paříž, Podletí). Je autorem filmových scénářů Úhoři mají nabito (2019) či Atlas ptáků (2021), největší ohlas mu ale přinesl scénář k snímku Všechno bude (2018), za který obdržel Českého lva.

Pro plzeňské Divadlo Josefa Kajetána Tyla napsali s Jaroslavem Rudišem hru Vánoce na poušti (2023). Svou lásku k literatuře, filmu i divadlu dlouhodobě předává také svým studentům.

ÚDAJE O VYDÁNÍ

  • Jacques Prévert: A slavnost pokračuje. Překlad: Petr Skarlant (Slova, Akropolis 2000)

  • Jan Skácel: Sonet o červencové noci na Vysočině (Noc s Věstonickou Venuší, MAŤA 2011)

  • Antonín Sova: V horách (Básníkovo jaro, Mladá fronta 1958) 

  • Walt Whitman: Zpěv silnice. Překlad: Jiří Kolář a Zdeněk Urbánek (Stébla trávy, Garamond 2016)

  • Ivo Vodseďálek: Vulgární vtip (Nalézání, Pražská imaginace 1992)

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.