Osudy Michala Anděla. Rozhlasové vzpomínky významného diabetologa

Ve svých rozhlasových vzpomínkách vypráví Michal Anděl o své rodině, která pocházela z otcovy strany z Podbrdska z kovářského prostředí, o dětství prožitém v Praze na Bohdalci a částečně také na letním domě v Harasově. Právě Harasov se stal určujícím pro mládí budoucího lékaře. Dům totiž v polovině padesátých let neoprávněně zabralo Ministerstvo vnitra, na které podal otec rodiny civilní žalobu o vyklizení a vysloužil si tak dlouhá léta komunistického kriminálu pro sebe a další šikanu režimu pro celou rodinu.

Místo vytoužené střední školy tedy Michal Anděl jde studovat na učiliště – do Spolany Neratovice. A až díky práci sanitáře v Thomayerově nemocnici možnost vystudovat střední a v šedesátých letech také vysokou školu. To už byla Fakulta všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze.

Profesor Anděl vzpomíná na atmosféru 60. let, ale i první zranění od sovětských vojáků, která ošetřoval v srpnu roku 1968, na studentskou stávku a dále na normalizační léta. Profesně pak popisuje svou cestu od neurologie v Kralupech nad Vltavou, přes lékařství na vojně a internu v Mělníku, až do Ikemu, kde začala jeho vědecká kariéra.

Po revoluci pak nastoupil jako přednosta na II. interní kliniku Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kde jednak vybuduje vědecké pracoviště, vede kliniku, ale také působí pedagogicky na 3. lékařské fakultě, jejíž byl dvakrát na dvě funkční období děkanem.