Věra Koubová mezi poezií, fotografií a filozofií. Poslechněte si její Osudy

19. červen 2026

Rozhlasové vzpomínání překladatelky, fotografky a básnířky Věry Koubové. V pětidílných Osudech vypráví o svém pozdním dětství ve Švýcarsku, které v ní založilo hluboký vztah k němčině, o mládí za doznívajícího československého socialismu, kdy si vybrala jako prostředek k sebevyjádření fotografii, a o literárních setkáních s velkými německy píšícími autory. Také o hudbě, o Praze a o rodině.

Technická spolupráce: Ladislav Reich
Připravila: Alena Zemančíková
Premiéra: 15. 6. 2026

Věra Koubová je překladatelka především z němčiny, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudovala angličtinu a němčinu.

Stylové rozpětí jejích překladů je ohromné – od Friedricha Nietzscheho k Franzi Kafkovi, od Novalise po Franze Wurma. Přeložila také veršované drama Kdokoli Huga von Hoffmantahla, které natočil Český rozhlas v režii Lukáše Hlavici s Ivanem Trojanem v titulní roli. Za překlad básní Franze Wurma, židovského básníka z Prahy, jemuž rodiče zachránili život tím, že ho jako chlapce posadili do vlakudo Británie, získala roku 2004 Cenu Josefa Jungmanna. Magnesii Literu za překlad dostala Věra Koubová v roce 2013 za překlad sbírky současného německého básníka Armina Pietrasse a téhož roku byla uvedena do Síně slávy Obce překladatelů.

Manželství s filozofem Pavlem Koubou ji přivedlo k překládání zásadních děl Friedricha Nietscheho: při tomto vyprávění se dozvíme i to, že literární a filozofický přístup k textu se nemusí shodnout.

Souběžnou uměleckou aktivitou Věry Koubové je fotografování (vystavuje zejména v německy mluvících zemích a v kulturních institucích) a veřejné vystupování: můžeme ji znát z kafkovských vycházek po Praze i z hudebně-poetických pořadů, často komponovaných pro rozhlas.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.