Osudy Michaela Rittsteina. Život jako monumentální plátno

Seriál plasticky mapuje cestu od dětských začátků v komunistickém bezčasí až po status žijící legendy současného umění. Michael Rittstein má dar ryzího vypravěčství. Je mistrem ironické zkratky. Nepotlačitelnou touhu všechno kolem sebe glosovat v sobě objevil už na základní škole. Pedagogové pro ni pochopení neměli. Zhoršené známky z chování ale fantastickou profesní dráhu budoucího malíře naštěstí nezastavily.

Jako dítě neustále kreslil. Že chce malovat, věděl už na základní škole. Aby ho vzali na Hollarku (Střední odbornou školu výtvarnou na náměstí Václava Hollara v Praze), dokázal zkrotit i svou nespoutanou vášeň provokovat a výjimečná jednička z chování ho posunula k přijetí na výběrovou školu. Tady získal trvalá životní přátelství a výtvarné kolegy z budoucí skupiny 12/15 Pozdě, ale přece.

Vztahy pak utužilo ještě společné studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kam vstupovali v pohnutém roce 1968. Svébytný vztah měli díky společné účasti na stávce proti okupaci s vedoucím ateliéru Arnoštem Paderlíkem, který dal Rittsteinovi dostatek svobodného prostoru, aby našel a rozvinul svůj originální malířský rukopis.

Je mistrem ironie a paradoxu. Hovoří o klíčové roli tzv. „lokální historky“ pro jeho výtvarné vyjádření. Rittstein vzpomíná na své formativní momenty. Složité období dospívání v tíživé atmosféře rozvodu rodičů. Klíčovou osobnost babičky a kořeny v obci Brnířov na Domažlicku. Závodní plavání, které možná zásadně ovlivnilo jeho pozdější vnímání prostoru, tělesnosti i dynamický pohyb na plátně.

Paralelu ke geografickému rozkročení na ose Brnířov–Praha najdeme v předmětu malířského zájmu. Chodská idyla po rittsteinovsku – to byla diplomová práce Náš Brnířov. Vedle toho absurdní groteska z paneláku vznikající ve stísněných bytových podmínkách. Absurdní rituály panelákového života transformoval do slavných groteskních výjevů lidského hemžení a existenciálního neklidu.

Systémovému režimnímu potlačování navzdory se Michael Rittstein dokázal prosadit i na mezinárodním poli. Důležitá byla také jeho osobní angažovanost v období Sametové revoluce. Porevoluční vývoj následovalo období rozčarování, které dokázal překonat soustředěnou prací.

Následovaly velké retrospektivní výstavy a pro české umění také důležitý vstup na Akademii výtvarných umění, kde jeho ateliér malby patřil k nejvyhledávanějším. Formoval hned několik generací nastupujících českých malířů. Pedagogická činnost v jeho pojetí je oboustranným zdrojem inspirace. V současnosti žije a pracuje Michael Rittstein převážně v brnířovském ateliéru s neutuchající energií a láskou k celoživotní profesi, bez které si život nedovede představit.