BáSnění Marie Iljašenko
Ija Kiva, Olena Husejnova, Leonid Kiseljov, Myroslav Lajuk a Halyna Kruk. Básně ukrajinských autorů čte a komentuje básnířka a překladatelka Marie Iljašenko. Poslechněte si nové BáSnění na Vltavě.
Marie Iljašenko (1983) se narodila v Kyjevě do rodiny s českými a polskými kořeny. Dětství prožila v Polici nad Metují. Vystudovala východoevropská studia a komparatistiku na FF UK. Debutovala v roce 2015 sbírkou Osip míří na jih (nominace na cenu Magnesia litera), sbírka Sv. Outdoor vyšla v roce 2019. Za své básně byla navržena na Drážďanskou cenu lyriky a cenu Václava Buriana. Píše také krátké prózy a eseje. Příležitostně moderuje literární setkání (Svět knihy, Festival spisovatelů, Literární večery v Galerii Hollar) a překládá, zejména z ukrajinštiny a polštiny. Pracuje jako nakladatelská redaktorka v nakladatelství Slovart a v Centru současného umění Dox. Žije v Praze.
S autorkou připravil Dominik Mačas
Natočeno v roce 2022.
ÚDAJE O VYDÁNÍ:
- Ija Kiva: bez názvu A když přišel čas… (ze sbírky Подальше от рая /Co nejdál od ráje/, Kajala, Kyjev 2018, přeložila Marie Iljašenko)
- Olena Husejnova: bez názvu Z téhle malé sojky… (ze sbírky Супергерої /Superhrdinové/, Vydavnyctvo Staroho Leva, Lvov 2016, přeložila Marie Iljašenko)
- Leonid Kiseljov: bez názvu Na všechno špatné… (z básnického výboru Все на свете – только песня на украинском языке /Vše na světě je jen píseň zpívaná v ukrajinštině/, Fakt, Kyjev 2006, přeložila Marie Iljašenko)
- Myroslav Lajuk: Stín říčního porostu (publikováno v měsíčníku pro světovou literaturu PLAV číslo 4/2014, přeložil Alexej Sevruk)
Halyna Kruk: My všichni, Evropo, jsme hluboce zneklidněni (uveřejněno v pořadu Svět poezie Halyna Kruk: Žena jménem Naděje, Český rozhlas Vltava, premiéra 22. listopadu 2020, přeložila Marie Iljašenko)
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
